Platba s podmínkou
Je-libo ostrov, nebo není-libo ostrov? Je liba finanční pomoc, nebo není liba finanční pomoc? Finové by byli ochotni pomoci Řecku pod podmínkou věcných záruk. Je to bezpochyby zajímavá myšlenka. Kolik státních úředníků s příplatkem za přenos šanonu z patra do patra by se dalo ufinancovat, dejme tomu, za propachtování Akropolis? Ta je, jak známo,v hanebném stavu a ˇ%Rekové z ní jenom rýžují peníze, aniž by se o ni s viditelným pozitivním výsledkem starali. Podobně by se dala zpeněžit Olympie nebo Delfská aglomerace, včetně věštírny a amfiteátru.

Je otázka, zda by do sanace Řecka chtěli jít Finové zrovna s touto konkrétní zárukou. Ke svým tisícům ostrovů ve studených mořích by mohli ale připojit pár desítek ostrovů v Egejském moři, na každém by mohla vzniknout kolonie chatiček se saunami. Výše pomoci by se mohla vázat i na to, zdali by prodané území bylo prodané se vším všudy a stalo se tedy finským územím, anebo by to bylo nominálně území řecké, ale patřilo by jinému státu, jako dnes patří Karlovy Vary Rusku.

Takto bychom mohli o věci rozmarně uvažovat dlouho, ve skutečnosti je to ale víc než vážná věc. V seriózním duchu o tom hovořil i náš ministr financí Miroslav Kalousek,, který upozornil například na cenový dopad podobného zástavního opatření na řecký trh. Zdá se ale, že je to myšlenka sice možná stupidní, ale snadno pochopitelná a v moderních i starších dějinách se stalo nejednou, že se stupidní myšlenka ujala, protože byla lidem sympatická.

Konec konců, stupidní je i myšlenka, že státy mohou neomezeně dlouho prosperovat na dluh, a přitom je to jedna z vůdčích idejí naší a nejen naší sociální demokracie!

JAK ŽIVOT JDE: Divoká plavba
„Největší dojem na ni udělá nějaká ptákovinka,“ předvídal David, když mi předával Dominiku. Chystali jsme se na divokou plavbu na raftu. Měli jsme plout z Rožmberka do Krumlova a další den z Krumlova do Zlaté Koruny. Posádka ve složení Ljuba, Dodo a já doplňovala jádro posádky, což byli Hanička a Jiří Knéblovi s Kačenkou a Matýskem.

Plavba podniknuta. Zdolali jsme peklo peřejí, projeli smrtelnými šlajsnami, silou paží překonali silou paží nekonečné pláně mrtvé vody, přečkali jsme srážky s jinými loděmi, přežili jsme klobásy i okradené mojito, nechali se bičovat vichřicemi a průtržemi mračen, a bez ztráty na lidech a materiálu jsme dorazili do Zlaté Koruny.

Raft odevzdán, návrat domů bez příhod, Dominka vrácena.
“Jaký to bylo, Dominko?“ ptal se David holčičky.
“ Moc hezký,“ pochvalovala si. „Postavily jsme s Kačenkou domeček pro broučky!“

Jak to viděl Jiří Knébl viz zde, na jeho webu Woleschko.