Nostalgicky pozdní úvaha
Jelikož se takříkajíc nic neděje, hovoří se a píše o krádeži za bílého dne, což byl případ Pandur. Novinářské hyeny vyšťouraly, že Češi zaplatili za Pandury čtyřikrát víc než Portugalci, přičemž v Portugalsku tamní policie zkoumá, proč Portugalsko za ta auta zaplatila tak moc. Někdejší náměstek a posléze i ministr obrany Martin Barták vysvětluje, že české a portugalské Pandury jsou nebe a dudy. Nicméně selskému rozumu nedá, aby si nepoložil dvě otázky.

Ta první: šílená cena za ta auta budila úžas už v době, kdy se kontrakt pekl. Máme parlamentní demokracii. Jak to, že nad tou sumou kroutili hlavu jen novináři (včetně hlavy autora tohoto článku) a nevyvolalo to zájem parlamentu? Vysvětlení je na snadě – rozdělení na vládní stranu a opozici je jen zdánlivé a fiktivní a ve skutečnosti opozice čachry vládní strany kryje, protože na nich má podíl. Jinak se to vysvětlit nedá.Nostalgicky pozdní úvaha A teď k vysvětlení ze strany Martina Bartáka. Budiž, jde o nebe a dudy. Martin Barták by teď měl daňovým poplatníkům vysvětlit, proč naše armáda potřebuje nebe a Portugalcům stačí dudy. Nebo jinak. O co náročnější úkoly plní naše armáda, že potřebuje čtyřikrát lepší Pandury než armáda Portugalská? Že prý jsou ty Pandury narvané zbraňovými systémy a elektronikou, jaké portugalská verze nemá. Na co to potřebujeme? Kde s těmi Pandury válčíme tak efektivně, že se čtyřnásobná cena vyplatí?

Ale to jsou hovory do zdi, prosté otázky nikdo nepoloží a když položí, nedočká se odpovědi.

JAK ŽIVOT JDE: Případ s holí
O víkendu jsme pracovali na zahradě. Sdekal jsem trávu a vykonával další práce, vyžadující větší díl fyzické než duševní námahy. Ljuba se starala o zahradní bonsaje. Marek Pišl z Bonsaicentra v Libčanech ji naučil trik s vyvazováním větví. Dělává se to drátem a on ji naučil, jak přimět větve, aby rostly tak jak si pán bonsaje přeje, pomocí bambusových tyček a elektrikářských pásek na kabely. Takže Ljuba pracovala s bambusovými tyčkami a když jí došly, poslala mě do garáže, abych nějaké přinesl.

Odešel jsem tedy do garáže, jenže jsem tam vhodné bambusy nenašel, jen svazek kratičkých, zbytek nějaké rohože. Až v koutě jsem objevil skoro dvoumetrový bambus. Chopil jsem se pilky, abych přinesl dva metrové, ale pak jsem usoudil, že bych projevil příliš mnoho iniciativy a jakožto starý voják vím, že se přemíra iniciativy nevyplácí.

Takže jsem donesl ten bambus i s pilkou Ljubě, ať si ho přiřízne, jak potřebuje.

No, to jsem si dal...

On to nebyl bambus. Byla to šaolinská bojová hůl z kmene čínské růže, ultravzácná součást výzbroje wu-šu bojovníka!

Jenomže v šeru garáže vypadala jako bambus.

Ještě že jsem nebyl iniciativní!