Rozpočet schválen s výhradou na úrovni vlády
Příští rok bude republika hospodařit s astronomicky vysokým schodkem 105 miliard. Vláda neschválila Kalouskovu variantu, podle níž by republika měla příští rok hospodařit s astronomicky vysokým schodkem 95 miliard, ale za tu cenu, že by se DPH ustálila na hodnotě 19 procent. Ten mírnější rozpočet počítá se dvěma pásmy pro DPH, 14 a 20 procent.

Počínání této vlády rozpočtové odpovědnosti je tragické. Je zřejmé, že není možné se zbavit rozpočtového schodku. Rozpočet je nastaven tak, že bude schodkový, ať už voliči posunou na výsluní toho či onoho. Schodkový rozpočet tedy sune společnost do bezvýchodné situace, asi takové, v jaké je Řecko a do jaké se sunou i další země.

Takže je asi dobře, že Kalouskův návrh neprošel. Sunutí se o něco zrychlí, ale to zrychlení bude míň bolet.

Dividendy ČEZ na důchody
Je to závažné téma k diskusi. Mají dividendy ČEZ sloužit k posílení fondu na důchody, nebo ne? Sociální demokraté mají pravdu, že příspěvek na pojištění je v podstatě daň, není to pojištění v pravém slova smyslu, natož pak spoření: neplatí tedy úvaha, že „si platím na penzi“. Je to prostě daň. Proč by tedy pozitivní výsledek státního podnikání neměl přispívat do fondu pro výplatu penzí? Pokud přistoupíme na předpoklad, že „pojištění“ je daň, začne se začlenění dividend do financování penzí jevit coby velmi rozumný krok. Je to ovšem diskutabilní a mělo by se o tom hovořit věcně, s kalkulačkou u ruky a bez emocí a stranických fáborů.

JAK ŽIVOT JDE: Druhá výprava do Kratonoh
V Kratonohách u Roudnice (té blízko Hradce) je pískovna. Těží se tam všechno možné od písku až po velké valouny a prodávají tam kačírek, maličké oblázky. Včera jsme si tam jeli pro kačírek velikosti 8 až 16 mm.

Výprava pro kačírek předpokládá vozík. Jeli jsme tedy do půjčovny, kde jsme si už jednou vozík půjčovali. Vozíkovec se tvářil ustaraně.
“Nevím, co se děle,“ řekl, „ale dneska všichni potřebují vozík.“
„Vy nemáte vozík?“
„Ale jo, jenomže jen jeden, podívejte, tady.“
Byl to malý vozík, metr deset na dva. Takže jsme se rozhodli jít do jiné půjčovny, větší, lépe vybavené, o kilometr dál. Potřebujeme dost kačírku do naší japonsky inspirované zahrady.

Tam s netvářili ustaraně. Je to velká firma a dávají tam najevo převahu nad zákazníkem.
„Dneska se s váma roztrh pytel. Všichni potřebujete vozejk!“ pravil přísně jeden z deseti zde poletujících mužů.
„Vy nemáte vozík?“
„Ale jo, jenom jeden, poslední.“
Byl to vozík dva metry na metr deset. Co se dalo dělat, půjčili jsme si ho. Musíme se uskrovnit, řekli jsme si, bude holt toho kačírku menší vrstva. V průtrži mračen jsme přivezli z Kratonoh kačírek a v hustém dešti ho odváželi na zahradu do našich japonsky inspirovaných partií.
A kačírek? No... pár koleček nám zbylo, přivezli jsme ho moc.