Reforma narazila
Podle očekávání senát neschválil Hegerovu reformu zdravotnictví. Hlavní překážkou jee rozdělení zdravotní péče na standard a nadstandard.

Postoj sociálních demokratů je pochopitelný. Obávají se, že se zdravotní péče rozdělí na péči pro chudé a péči pro bohaté. To je slogan, který každý pochopí a pokud sám sebe nepovažuje za bohatého, otevře se mu kudla v kapse. Což je důvod, proč tento slogan vznikl a je propagován.

Skutečnost je taková, že zdravotní péče pro chudé a bohaté byla rozdělena vždycky, i za minulého režimu. Jenže to rozdělení, ta hranice, to vše bylo pod povrchem a pokoutní. Rozdělení se dělo na úrovni známostí a korupce, přičemž jedno s druhém prolínalo, respektive, prolíná, protože ten stav trvá dodnes. Každý ví, že to tak je a vědí to jistě i ti sociálnědemokratičtí senátoři, kteří ve čtvrtek Hegerovy návrhy odmítli.

Hodně záleží na interpretaci a úhlu pohledu. Jakmile se řekne „rozdělení péče na standard a nadstandard“, zní to hrozně. Když se řekne „legalizace nadstandardu“, tedy legalizace toho, co nelegálně existovalo vždycky, zní to podstatně lépe, jenže pak následuje logická otázka „co je to nadstandard“. Heger ujišťuje, že nadstandard se týká půl procenta péče.

I na to platí další „jenže“.
Jenže se v tomto státě nedá nikomu a ničemu věřit a nikde není záruka, že skutečně půjde o půlprocentní nadstandard.
Na tom všem se může reforma zaseknout. Současný stav se potáhne dál, s ním i protekce a korupce. Jenže na tyto je vy jsme si zvykli a nikoho nerozčilují.
Ani senátory sociální demokracie, ti na ty úplatky mají a známosti jim taky nechybějí.

JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem si to vyžehlil
Ono, jak se to vezme, kdo si co vyžehlil. Zkrátka, jde o žehlení. Už dva roky měla Ljuba problém se žehlením. Vypadávalo něco, co jsem si myslel, že je pojistka. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Ljuba se přestěhovala k jiné zásuvce. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Vzala prodlužovák a zapojila ho do zásuvky na chodbě. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Povolán elektrikář. Prohlásil, že je všechno v pořádku a že to bude žehličkou, ať si koupí jinou. Prodlužovák zastrčen do zásuvky v mé pracovně a pak vše šlo normálně, dalo se žehlit bez mrzkého omezení. No jo, jenže já mám pracovnu na jiném pojistkovém okruhu.

Začalo trápení s elektrikářem. Dva roky to trvalo. Odpovědnost na mě ležela jako žiulový balvan. Já jsem ten, kdo má sehnat elektrikáře. Nakonec se ukázalo, že jeden hodný soused u nás v ulici sice není elektrikář, ale rozumí věci jako rota elektrikářů dohromady. Včera přišel s taškou. Ukázalo se, že to co jsem pokládal za pojistku je něco jako ochrana a má to jinou funkci. Načež se ukázalo, že v jedné té zásuvce je uvolněný nějaký šroubek a když se žehlilo... zkrátka, po nějaké době ta ochrana spadla a jakmile jednou spadla, pak už padala pořád a žehlit se nedalo.

Takže jsem si to vyžehlil tím, že jsem po dvou letech objevil hodného, elektrikařiny znalého souseda.
Vyžehleno budu mít do té doby, dokud nepadne otázka: a proč jsi ho neobjevil už před dvěma lety?
A bude znovu zmačkáno.