Nejhorší je pocit bezmoci
Dva masakry v Norsku – v tuto chvíli nevíme, zdali vzájemně souvisejí anebo zda šlo o příšernou shodu. Teror se stává součástí životní praxe. Jeho stín na nás dopadá, kdykoli cestujeme letadlem. Ponižující prohlídky jsou bezprostřední následek hrozby, která číhá kdekoli a kdykoli.

Přesněji řečeno, máme pocit, že číhá kdekoli a kdekoli. Ve skutečnosti je větší pravděpodobnost, že vás zabije blesk, než že se stanete obětí teroristického útoku. Politické vraždy ovšem mají mediální efekt. Neštěstí se sedmi oběťmi někde v Norsku by se nedostalo v Česku ani do drobných zpráv. Politická vražda ovládne na několik dní přední stránky světových deníků. Právě to je hlavní popud k vraždám. Právě jejich ohlas vyvolává ten hrůzný efekt.

Je to samozřejmě zároveň i popud k extremismu, který se bude chovat takzvaně radikálně vůči takzvanému radikalismu. Ani tomu se nedá dost dobře zabránit. Jakého vodítka by se tedy měl občan držet? Nejspíš by měl zachovat chladnou hlavu. Jakkoli jsou teroristické útoky strašné, jsou ve skutečnosti výrazem zbabělosti a také neschopnosti vést skutečně nebezpečný politický zápas. Teroristé jistě budou tu a tam zabíjet, slepě a bez výběru. Svobodnou společnost ale nemohou těmito prostředky zničit. To bychom mohli leda my sami, kdybychom naletěli na radikální písničky provozované zdánlivě z druhé strany. Čím chladnější hlavu zachováme, tím menší bude nebezpečí, že se to stane. Takže vlastně zase tak moc bezmocní nejsme.

JAK ŽIVOT JDE: Jak jsem si to vyžehlil
Ono, jak se to vezme, kdo si co vyžehlil. Zkrátka, jde o žehlení. Už dva roky měla Ljuba problém se žehlením. Vypadávalo něco, co jsem si myslel, že je pojistka. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Ljuba se přestěhovala k jiné zásuvce. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Vzala prodlužovák a zapojila ho do zásuvky na chodbě. Nejdřív po deseti minutách, pak po pěti. Povolán elektrikář. Prohlásil, že je všechno v pořádku a že to bude žehličkou, ať si koupí jinou. Prodlužovák zastrčen do zásuvky v mé pracovně a pak vše šlo normálně, dalo se žehlit bez mrzkého omezení. No jo, jenže já mám pracovnu na jiném pojistkovém okruhu.

Začalo trápení s elektrikářem. Dva roky to trvalo. Odpovědnost na mě ležela jako žiulový balvan. Já jsem ten, kdo má sehnat elektrikáře. Nakonec se ukázalo, že jeden hodný soused u nás v ulici sice není elektrikář, ale rozumí věci jako rota elektrikářů dohromady. Včera přišel s taškou. Ukázalo se, že to co jsem pokládal za pojistku je něco jako ochrana a má to jinou funkci. Načež se ukázalo, že v jedné té zásuvce je uvolněný nějaký šroubek a když se žehlilo... zkrátka, po nějaké době ta ochrana spadla a jakmile jednou spadla, pak už padala pořád a žehlit se nedalo.

Takže jsem si to vyžehlil tím, že jsem po dvou letech objevil hodného, elektrikařiny znalého souseda.
Vyžehleno budu mít do té doby, dokud nepadne otázka: a proč jsi ho neobjevil už před dvěma lety?
A bude znovu zmačkáno.