Jako za Rakouska
Traduje se, že za starého Rakouska stávkovali ajznboňáci tak, že dodržovali předpisy do puntíku. Totéž hodlají dělat v našich aerolinkách. Protože vedení aerolinek se rozhodlo propouštět, piloti se budou bránit - jako jejich ajznboňáčtí předci před sto lety - striktním dodržováním předpisů.

Jejich postoj je pochopitelný a bylo by nenormální, kdyby reagovali jinak. Nedá se čekat, že se bez odporu spakují a odejdou. Navíc poukazují na to, že vedení opouští výnosné linky a že hodlá propouštět v době, kdy poptávka v Evropě vzrostla o deset procent.

Viděno zvenčí, situace v aerolinkách připomíná situaci v celém státě. Lidé by mnohdy byli ochotni si utáhnout opasky a přinést oběti, ale museli by být přesvědčeni, že to má smysl, že to jinak nejde, že se udělalo vše rozumné, co se dalo udělat. Lidé u nás stejně jako v Řecku a ve Španě+lsku jsou ale roztrpčeni, že váha úspor naprosto míjí ty, kteří špatnou situaci zavinili a padá na ty vrstvy, které neměly a ani nemohly mít sebemenší možnost vývoj ovlivnit. Z toho pramení pocit křivdy a křivda je matka zloby.

Ostatně i tohle platilo za starého Rakouska také.

JAK ŽIVOT JDE: Jde do tuhého
Schyluje se ke štěněti, takže jsem včera zajel do Neoluxoru na Václavák a koupil dvě knihy o výchově štěněte v prvních osmi měsících. Tedy: první štěně, které mi přišlo pod ruku, byl Gordon, to bylo v roce 1984, no a pak to byl rotvajler Bart v roce 1995. Irisku jsem jako štěně neznal, bylo jí sedm, když jsem ji potkal. Takže se opravdu dá říct, že jsem se psy už docela dlouho. Jenže, to ještě neznamená, že umím se psy zacházet – třebaže jsme s Bartem chodil 3 roky na cvičák. Jsem pevně odhodlaný držet se rad učených žen – v obou případech jsou autorem ženy, Imke Neiwönher napsala knihu Výchova štěněte krok za krokem a Charlotte Schartzová Výchova štěněte. Sympatičtější je mi ta první kniha, už proto, že v nakladatelství Grada nezprznili paní Imke její jméno.