Tedy, reformu pravopisu. Hlavně zaujal veřejným prohlášením, že slovo „abychom“ je zastaralé a je třeba ho nahradit slovem „abysme“. Má to stejnou logiku, jako „kdybysme“ nahradili slovo „pane“ slovem „vole“. Ano, říká se abychom a říká se vole. Abychom se říká i píše a spousta lidí píše „abyjste“ v domnění, že se posadili na královský trůn spisovnosti.
Jazyk se vyvíjí a hlavně je třeba do nměho vstřebat nová slova. Pro elektronickou poštu se ujal „mail“ a nic se nestane, když se z něho stane počeštělý „mejl“. Svého času byla soutěž pro nové české slovo pro motocykl „scooter“ a vyhrál to nakonec skútr. Ostatně, samo slovo motocykl nebo automobil taky nejsou ryze české. Slovo velocipéd odumřelo, nahradilo ho prostě kolo. To vše jsou peripetie jazyka, je to jeho obohacení.
Měli bychom ale rozlišovat obohacení a zpotvoření. Naučit se spisovně psát, to vyžaduje jisté úsilí a krapet fištronu, zrovna tak, jako jíst vidličkou a nožem. Přesto hodně lidí obědvá lžící, navíc té lžíci říká „žíce“. To bychom měli skončit tak, že se v Hiltonu bude „žícovat“?
Každá gramatika je těžká k naučení, ale kdo s ejí naučí, dává najevo, že je schopen se něco naučit. Je smutné, že se lajdácké a nespisovné promluvy zavedly kupodivu i mezi divadelníky, zřejmě ve snaze dát najevo jakousi fachmanskou jadrnost. Spisovnost, to je poslední aristokratičnost, která nám zbyla. Nezkažme si ji.
Pohádka na dobrou noc
No a mimoděk se narodila pohádka. Ve stručnosti ji vypovím. Vyprávěl jsem Noře, co ji čeká venku, až začneme chodit na procházky. Například pole, ve kterém žijí myšičky. Statisíce myšiček. No a pejskové hrabou v tom poli, aby vydolovali myšičku. Nikdy se to žádnému pejskovi nepodaří. Pokoušejí se o to pejskové na celém světě a za dobu, co jsou pejskové na světě, vydolovali tolik hlíny, že by se z ní dala vybudovat hora o rozměru Mont Everestu. Aniž vykutali jednu jedinou myšičku.
Z čehož pochází úsloví „hora porodila myš“.
Dobrou noc, Noro.