Miloš Zeman vypuštěn z klece
V období mediálního hladu vypustil týdeník Reflex z klece Miloše Zemana, aby předvedl pár povedených kousků pro pobavení publika. Představení se povedlo, potlesk je zaručen. Myšlenka na téma, že "Němci svého času podlehli Hitlerovi a docela upřímně vyznávali nacionální socialismus. Proč by teď nepodlehli daleko měkčí a méně nenápadné zelené ideologii?" se bude citovat, stejně jako slogan o umírněném muslimovi, který je roven umírněnému nacistovi.

Je to těžké s Milošem Zemanem. Benjamin Kuras zveřejnil na Aktuálně výbornou úvahu na téma ">Křižácký syndrom norského masakru, ve které si posteskl nad devastujícím efektem činu "samozvaně pravicového psychopata masakrujícího evropské teenagery". Vražedná zběsilost tohoto magora se obrací proti každému, kdo "kdy někde upozornil na probíhající islamizaci Evropy a katastrofální výsledky multikulturalismu", dovozuje autor a jeho slova jsou doložitelná.

Miloš Zeman nikoho nestřílí náboji s dum dum střelami. Nicméně opět dokázal, že je spíš showman kabaretiérské ražby než politik, však taky dopadl, jak dopadl a může si jen při fajfce a becherovce namlouvat, že je politik a že ho navštěvují světové veličiny (to když jsem tuhle hovořil s ministerským řpedsedou X.Y. ...). Islám vytváří ve své současné militantní podobě bezesporu závažnou hrozbu principům, na kterých leží naše kultura a z ní vyplývající blahobyt. Je paradoxní, že právě z islámských zemí pohrdajících naší kulturou proudí zástupy lidí, které jejich vlastní společenství není schopné uživit. Je to problém, ale siláckými řečmi se nevyřeší. Ty slouží jen k pošmajchlování ega toho, kdo je vyslovuje.

Jakkoli je v esenci Zemanových slov mnoho pravdy, zaplaťpánbu, že jejich autor objímá stromy na Vysočině a už není premiérministr. A bůh chraň, aby se stal prezidentem, to bychom říkali "zlatej Klaus, zlatej Hájek".
Což je strašlivá představa.

PSÍ PŘÍHODY: Žena se železnými nervy
Žena se železnými nervy, tak by se Nora dala charakterizovat: dokázali byste usnout u zubaře v křesle? Nora usnula na vyšetřovacím stole u veterináře. Vzpomínal jsem při tom na Gordona, praotce Neviditelného psa, kterého jsem musel vléct na laně jako sáně, abych ho k veterináři dostal a když vyšetření skončilo, on vlekl mne na témž laně pryč. Vzpomínal jsem na Gordona, toho jsme s Davidem za pomoci sestřičky fixovali s maximální vypětím sil na podobném stole na veterině na Zlíchově.

A Nora? Ta prostě na tom stole usne, a taky jí píchají injekce a měří teplotu. Gordon Cooper usnul v kabině kosmické lodi Mercury krátce před vystřelením do vesmíru. Pokládal jsem to za známku maximálně železných nervů. Ale on nebyl pes a nebyl na veterinářově stole.

Nora je v pořádku, veselá, zvědavá. Byli jsme s ní na první procházce v lese. Tuhle pamětihodnou událost jsem zachytil na iPhonu: