Je to, jako když praskne přehrada.
O politických důsledcích není pochyb. Je to prostředek k dosažení demokracie nového typu, k dosažení ideálu otevřené a tudíž svobodné společnosti. To je samozřejmě důvod, proč se naše politické struktury chovají k internetu tak odtažitě. V počáteční fázi podporovaly rdousící vliv monopolního Telecomu, ruku v ruce ODS a ČSSD. Internet se přesto prosadil. Ukázalo se, že by mohl zjednodušit a zprůhlednit státní správu. Proto vzniklo ministerstvo informatiky vedené ministrem Mlynářem. Ministra pod směšnou záminkou šikanovali a málem zavřeli, projekt zrušili a ministerstvo rozehnali, jako zatím jediné: to proto, že mělo jasný cíl a skutečný smysl.
Internet je živel a jeho vývoj půjde dál. Čekají nás revoluční novinky, především v oblasti boření jazykových bariér a odstranění rozdílu mezi psaným a mluveným slovem. Internet má dvacet let. Ale pořád je to ještě novorozeně.
Co z něho bude, ví bůh.
Možná, že bůh stvořil internet, aby byl vidět a konečně aby v Něho všichni uvěřili.
A Nora? Ta prostě na tom stole usne, a taky jí píchají injekce a měří teplotu. Gordon Cooper usnul v kabině kosmické lodi Mercury krátce před vystřelením do vesmíru. Pokládal jsem to za známku maximálně železných nervů. Ale on nebyl pes a nebyl na veterinářově stole.
Nora je v pořádku, veselá, zvědavá. Byli jsme s ní na první procházce v lese. Tuhle pamětihodnou událost jsem zachytil na iPhonu: