Důvod k znepokojení
Zatímco se doma bavíme z nedostatku lepší zábavy nesmyslem kolem gay parády a trávíme čas mediální přestřelkou, jestli je homosexualita levicová nebo pravicová, anarchie londýnských britských ulicích je skutečný důvod ke znepokojení. Tedy, dá se předpokládat, že může jít o mediální bublinu – v médiích všechno vypadá vždycky dramatičtěji než se ve skutečnosti děje. Ale není to čistá mediální bublina, jako naše žabomyší tahanice kolem homosexuálního jamboree, které by mělo být hluboce pod hranicí zájmu a rozlišovací schopnosti hlavy státu a nejbližších poradců.

Záběr Londýňana, který je nucen se svlékat do naha pod přísným dohledem černocha, který mu už sebral košili, pravděpodobně neobletí svět. Je politicky nekorektní a bude s velkou pravděpodobností ututlán. Svoji symboliku ale má a kdo ho stačil zahlédnout, jistě na něj hned tak nezapomene. Ale tohle politicky korektní tutlání je zametání pod koberec. Brzy nás zavalí lavina komentářů na téma, jak bída z lidí vlky činí a že na vině je konzumní společnost. Jenže kapka padá ke kapce a nahlodává krunýř odolnosti veřejnosti.

Co horšího, tohle pomalé kapání nepovede k nějakému rozumnému řešení, pokud nějaké existuje. Hrozí nebezpečí, že povede k uvolnění temných vražedných sil, které dřímou pod povrchem naší poklidné, krutými dějinami poučené společnosti. Je jen slabá naděje, že se to podaří včas zastavit a jedna z brzd cesty do pekel by měla být otevřenost. Britský premiér Cameron nemluvil pravdu, když výtržnosti označil za čistou kriminalitu. Ony mají jasný sociální a rasový podtext a evidentně ukazují na krach konceptu sociálního státu a násilné multikulturalizace. Státy se mohou ocitnout ve smrtelném nebezpečí ve dvou historických situacích, jednak, jsou-li napadeny státem se zdrcující převahou, jako se nám to stalo v krátkém historickém odstupu dvakrát, ze strany Německa a pak Ruska. No a ten druhý případ nastává, když je stát natolik vnitřně oslaben, že nedokáže uhájit svoji podstatu proti destruktivním silám zevnitř. Na noc z úterka na středu je dop ulic Londýna povoláno šestnáct tisíc policistů. To je zhruba početní stav jedné divize. Je to značná síla, ale potřebuje morální a politickou podporu. A nejen v Británii.

PSÍ PŘÍHODY: Socialisace až na úroveň kocoura
Štěňátka se mají socialisovat. Čím víc jiných lidí a jiných pejsků poznají, tím líp a naučí se tak bezproblémově žít v našem přelidněném a přepejskovaném světě. Takže Nora už poznala dva foxteriéry, opatrně se setkala s Betty, to je velmi stará psí dáma a někdejší kamarádka naší Irisky a potkala ještě dva tři pejsky púři procházce.

Kocour Ferda, člen rodiny Knéblů (viz Woleschko), to je ale jiná kategorie. Tam byla opatrnost oboustranná. Po příchodu byla Nora zvědavá a vyběhla se na Ferdu podívat – kocoura rozměrově podobného usurijskému tygrovi. Ferda je pán aristokratického vystupování a nekamarádí se hned tak s někým, raději se stáhl a Nora v sobě našla přirozenou ohleduplnost opravdové dámy a stáhla se. Navíc, pro dámu se nesluší dolejzat za chlapem, tím spíš, když je to kocour. No a bylo pan na Ferdovi, aby se blížil, krůček po krůčku, aby se podíval na tu podivnou návštěvu.

Příhodný okamžik ale propásl. Musí vzít na vědomí, že dámy promíjejí leccos, ale nezájem, ten promíjejí velmi nerady. V budoucnu to zůstane na něm, aby se socialisoval s Norou.