Vykutálený přílepek
Jak je to s přilepeným odstavcem, který se měl stát součástí zákona s cílem zabránit zveřejnění platů a odměn ve státní správě? To je záhada nad záhady. Třebaže v prvním čtení poslanci přílepek schválili, najednou – když to prasklo – od něho daly politické strany ruce pryč. A vlastně nikdo neví, kdo s tím přišel. Politická odpovědnost je buď na Radkovi Johnovi nebo současném ministru vnitra Janu Kubicovi. Ani jeden, ani druhý se k tomu nehlásí.

Celá věc je samozřejmě diskutabilní. V některých společnostech se příjmy zveřejňují v míře pro nás nepředstavitelné. My na to nejsme zvyklí. Na jedné straně, státní správa potřebuje špičkové manažery a ti samozřejmě zaslouží za mimořádné výkony mimořádné ocenění. Pokud by tomu tak nemělo, moc špičkových manažerů bychom ve státní správě nenašli.
Otázka je, kolik jich tam je. Je těžké posuzovat výkon státních institucí. Ještě to jde tam, kde je stát v přímém kontaktu s veřejností, například železnice nebo pošta. Ani v jednom, ani v druhém podniku to na špičkové řízení nevypadá.

Podškrtnuto, sečteno, málo kdo u nás věří, že si ti lidé opravdu mimořádné odměny zaslouží. Konec konců, sám Radek John prokázal neobyčejnou štědrost za dobu svého kratičkého období v čele rezortu vnitra. Výsledky ovšem nejsou vidět, pokud nebudeme počítat tramvaj, kterou jeho automobil naboural, když ho vezl večer na raut.

Americký velvyslanec se přimlouval za výrobce léků
Je to taky taková bouoře ve sklenici vody. Mají u nás být zavedené elektronické aukce na léky a ty by měly ušetřit výdaje na zdravotnictví až o pět miliard ročně. O tolik přijdou výrobci léků. Jejich zisky budí nelibost a podezření a proto lobbing ze strany velvyslance Normana Eisena nevyvolá moc sympatií. Ale, rozumně uváženo: kéž by i naši velvyslanci by\li na svých zahraničních postech aktivní při prosazován í českých obchodních zájmů. I to je důvod, proč je tam máme, ne? No a velvyslanci Eisenovi se řeklo „ne“ a to taky stačí. Pokud bylo míněno vážně.

PSÍ PŘÍHODY: Neslýchané novoty
Bude to brzy už druhý týden, kdy je Nora u nás a myslím, že mnoho důvodů ke stížnostem nemá. Ubytování obstojné, strava ucházející, zacházení v mezích normy. Postřehl jsme jen málo projevů nespokojenosti.

Jednu nelibost jsem zavinil já.
Na verandě máme dřevěné lehátko. Noru velmi zaujalo a pokoušela se na něj vylézt. Je malinká a nedokázala vyskočit. Naučil jsem ji, kam dát tlapku, aby se vytáhla nahoru a měl jsem radost, jak je šikovná, když s ejí to povedlo.
Menší radost z toho měla Ljuba. Bylo jasné, že má na lehátku přinejmenším podnájemníka. Musel jsem uznat, že jsem udělal pedagogicko-kynologickou chybu, ale co naděláte, když už je chyba pochybena?
Čímž se dostávám k té nespokojenost. Jakmile Nora ovládla lehátko, navykla si na něm lehat. Na lehátku se sklopeným opěradlem. No a pak přišla chvilka, kdy lehátko bylo volné, přišla Ljuba, sklopila opěradlo, aby si mohla lehnout v polosedě a když pak se Nora chtěla uvelebit, zjistila, že je opěradlo sklopené.
Byla velmi rozezlena! Snažila se zadkem opěradlo zase sklopit, útočila na něj tlapkami, aby lehátko přivedla do původního stavu a veškerou řečí těla dávala najevo nespokojenost.
Co to má znamenat? Co je to za novoty? Tohle tady NIKDY nebejvalo!