Mají nás v hrsti
Takže ten rozumný návrh předepisovat léčivé látky místo konkrétních léků padl a ministr zdravotnictví Heger ustoupil nátlaku lékařské komory. V podstatě jde o to, kterým směrem půjde korupce ze strany farmaceutických společností. Když lékaři budou předepisovat léky, budou korumpováni lékaři. Když budou předepisovat látky, korumpováni budou lékárníci. To je „buď anebo“ tohoto dilematu.

Jsme svědky zápasu dvou principů. Jeden je tržní. Výrobci léků nepracují pro blaho lidstva, ale pro zisk, je to přirozené a správné. Dělají všechno pro to, aby zisk byl co největší. Proti tomuto trendu jdou pokusy o státní regulaci. Letitá zkušenost ukazuje, že ve střetu s volným obchodem regulace vždycky skončí korupcí a s ní spojenými nešvary. Takže vlastně jde jenom o to, kdo bude korumpován a zákazník, v tomto případě pacient, bude tak či onak platit, buď z peněženky, nebo prostřednictvím odvodů.

Je tu myslitelný i jiný model, tedy systém takové zdravotní péče, kdy o člověka pečuje jeho lékař, má navázané lidské styky, znají se vzájemně, důvěřují si a neokrádají jeden druhého. Věřme, že smysl zdravotních reforem směřuje i k tomuto cíli, vždyť vlastně všichni dosavadní ministři zdravotnictví byli lékaři, rozuměli své věci a tuhle prostopravdu znali jistě taky.

Jen je těžké se k tomu z nějakých důvodů propracovat.

Než k tomu dojde, budeme i nadále v hrsti zmítaného zdravotnictví.

PSÍ PŘÍHODY: Drobné nehody
Štěněčí den je poznamenán drobnými nehodami. Uvedu několik. Jsme na návštěvě u Knéblů a Nora pobíhá po trávníku. Povídáme si a nevěnujeme jí pozornost. Najednou – Nora stojí, tváří se zoufale a nastavuje pravou přední tlapku. Visí jí dolů, jakoby to byla opraná ponožka. Hned si vzpomenu na Barta, který si ošklivě zlomil tlapu při marné honbě za zajícem. Běžíme zachraňovat. Ohmatáváme tlapu, ale nezdá se, že by něco bylo v nepořádku. Až Hanička Knéblová připomene, že krátce před tím se Nora točila do kolečka. Ano, honila vosu. Ano, vosa si to nenechala líbit.

Druhá drobná nehoda byla o kousek vážnější. Nora kousala větvičku a najednou – chrčivé, dávivé zvuky. Jak by ne. Větvičku překousla a fragment se jí zasekl do patra, jaksi napříč. Tento nežádoucí trám vyloven, zahozen a Nora se mohla věnovat dál kousání větviček.

Třetí nehoda byla legrační. Leckteré prudké pohyby končí kotrmelcem. To je patnáctkrát denně a nestojí to za zmínku. Tentokrát ale Nora běžela po naší dřevěné terase a chtěla v plné rychlosti zahnout do otevřených dveří kuchyně. Tlapky ale mají omezenou adhezi – v zatáčce dostala smyk, ustřelilo jí to, vyletěla ze zatáčky a zachytily ji nohy zahradního křesílka.
Nezdá se však, že by ji tato nehoda odradila od dalšího zatáčení v trysku, stejně jako ty předchozí ji neodrazují v kousání větviček a lapání vos.