Palestinská kauza
Česko slíbilo Izraeli, že bude hlasovat proti přijetí Palestiny do OSN. Není to ještě skálopevně jisté, Česko také slíbilo, že se bude podílet na celoevropském protiraketovém deštníku a pak couvlo před nátlakem postsovětského Ruska, ale i tento slib je dlužno kvitovat pozitivně. Základním kritériem pro přijetí do OSN přece musí být civilizované chování státu, o který jde. Takzvaná palestinská otázka by mohla být vyřešena už před desítkami let, kdyby arabské státy byly ochotny ustoupit od ideje „zahnat Židy do moře“.

Stačí si představit, co by se stalo, kdyby Němci nepřijali obyvatelstvo vyhnané z Československa, Polska, Dánska a dalších zemí, kdyby vyhnance zavřelo do lágrů, a kdyby trvalo na obnově hranic z roku 1938. Příklad kulhá v tom bodě, že zde nejde o obnovu hranic, ale vymazání státu z mapy, se všemi důsledky. Z celé někdejší historické Palestiny by mohla být zahrada středního Východu a oáza prosperity, nebýt antisemitské bigotnosti a náboženského fanatismu.

Otázka tedy nestojí, zdali Palestina ano či ne. Samozřejmě ano, když mohla vzniknout Makedonie, proč by ne Palestina? Jde ale o normy soužití se sousedy a palestinské normy jsou zatížené raketami. Bohužel, postoje vůči „palestinskému problému“ se štěpí podle pravo – levé osy. Je to samozřejmě nesmyslné, vždyť v izraelském veřejném životě je víc levicových prvků, než bylo u nás za dob vlády jednostrany, kdežto arabské státy jsou vesměs temné diktatury – jedna se právě hroutí a lze předvídat, že ji nahradí druhá, pravděpodobně ještě horší. Ale ne všechno na politické scéně je logické a „levicová podpora palestinské věci“ je převážně odvozena z premisy, že co podporují Američané, je špatné.

Nad tím vším se můžeme pozastavovat, ale funguje to tak už po desítky let a těžko se to změní. Doufám, že se nezmění aspoň ten naznačovaný český postoj v této věci.

PSÍ PŘÍHODY: Pokroky a výboje
Byl jsem pár dní pryč a Noru vzdělávala Ljuba bez mé asistence. Událostí číslo jedna byla samozřejmě bouřka. Radostné zjištění – Nora se bouřky nebojí! Kdo ví o čem je řeč chápe stupeň radosti, je bouřný. Iriska se bála bouřky tak, že lezla do pračky a pod postel a museli jsme na videu pouštět válečné filmy, abychom ji trochu zklidnili. Takže, necháme válečné filmy na pokoji, není jich třeba. Loužička uvnitř domu – nevyskytla se už možná deset dní, další významný pokrok. No a naučila se chodit ze schodů dolů.

Po schodech nahoru jí to šlo hned. Umí to dvěma styly, hopkováním snožmo anebo opatrným kráčením. Dolů se bála. Ljuba ji naučila chodit ze schodů tak, že ji nejdřív posadila na třetí schod odzdola. Pak na čtvrtý, na pátý. No a dnes umí Nora sejít schody celé.

Pořád ještě to bere jako velmi nebezpečný podnik a nezdá se, že by chůzi ze schodů milovala. Ale i tak je to velké zjednodušení denního provozu. Před tím, jakmile někdo z nás zapomněl zahranit schody ohrádkou, šup a byla nahoře a kvílela, že chce dolů. Tohle tedy odpadlo.

Výhoda. Taky nevýhoda, ubyla jedna drobná roztomilá obtíž, a drobné roztomilé obtíže, to je jeden z motivů, proč je dobře mít kolem sebe pejska.

Schody nemiluji, ale zvládnu je!