Katastrofální školství
Výrok ministra školství Dobeše o nemožnosti zavést povinnou zkoušku z cizího jazyka jistě vyvolá nejedno pohoršené och a ach. Dobeš je samozřejmě ten poslední, kdo by za to mohl, on je jen nositel špatné zprávy. Navíc, špatné zprávy, která je všeobecně známá.

Školství je v šíleném stavu. Celý ten tanec kolem státních maturit připomíná opilecké potácení, protože je založený na principiálně lživém předpokladu rovnocennosti škol. Učňák s maturitou, to je podvod, který byl vynalezen za režimu a přenesli ho do dnešní doby. Dřív se maturovalo na klasickém gymnáziu a a taky na reálném gymnáziu, přičemž reálky měly automaticky horší pověst než pořádné gymply. Proč by měl mít kominík maturitu? Mělo by mu stačit, že bude vydělávat víc, než univerzitní profesor.

Ovšem vrchol komiky prezentuje „smlouva s rodiči“. Zase, vraťme se do minula. Tehdy taky existovaly smlouvy rodičů s učiteli, byť neoficiální. Zněly nějak takto: „S tím spratkem není k vydržení, nenechte ho zlobit, hned mu nějakou vrazte“. Za mých časů učitelé děti řezaly, byť vždycky za dveřmi, na chodbě. No a co? Nikdy to nebylo bezdůvodné. Popis procedury smlouvy a debaty učitelů s dětmi a mudrování a uzavírání smluv, to je je obraz světa zpitomělého politickou korektností.

Mládež takto vychovávaná zatím vyplundrovala Londýn. K nám se to ještě nedoneslo. Holt v Anglii takhle blbnou déle.

PSÍ PŘÍHODY: Rituální očista
Budujeme naši zahradu v japonském stylu – nebo spíš v japonské inspiraci, protože je to česká zahrada, nedaleko Vltavy, uprostřed české krajiny. Ale japonské prvky má a jeden z výrazných je hned u vchodu do zahrady. Je to cukubai, fontánka pro rituální očistu. Před vstupem do zahrady si má návštěvník omýt ve fontánce ruce na znamení, že vchází s čistou myslí. Tolik teorie.

Praxe je taková, že fontánka tu je, teče do ní voda, slouží ptáčkům jako pítko a je to oblíbené zábavní místo naší Dodo, která se tu vždycky nerituálně zmáčí a nahází do ní kamínky. K očistě začala sloužit až teď, kdy máme Noru.

Pejskové, jak známo, milují mnohé z toho, co my lidé odmítáme. Smrduté předměty, například. Špinavé předměty. No a bahno. Bahna je všude plno, žně skončily a pole jsou zoraná a v brázdách Nora ráda pobíhá a zvolna mění barvu. Od přírody je hnědo – bílá a postupně se poměr bílé a hnědé povážlivě mění ve prospěch hnědé. Ještě že máme cukubai!

Má to samozřejmě háček. Cukubai je malý, rozhodně nemá rozměry sedací vany. Nora se do něj pohodlně vejde. Jenže poroste a jak znám pejsky, záliba v blátě ji neopustí ani ve zralejším, ba ani ve velmi zralém věku. Cukubai osiří a bude vzpomínat, jak sloužil k rituální očistě jednoho malého pejska jménem Nora.

Poměr bílé a hnědé obnoven.