Rušičky mobilů v zeleném
Zatím to může dělat policie, nyní se o to hlásí vojáci: chtějí získat pravomoc rušení signálu mobilních telefonů ve specifických rizikových oblastech. Navíc, aby mohli tuto, jak to nazvat, protizbraň používat, je třeba k tomu vojáky vycvičit, takže se to musí dělat i cvičně.

Občanovi se při takovém sdělení asi ježí srst na zádech, jenže to jsou důsledky nehumánního počínání fanatiků a extremistů všeho druhu. Proti tomu, co se děje od rána do večera na letišti je nějaké rušení mobilů slabé kafe. Naposledy mi zabavili v zájmu bezpečnosti pěnu na holení (že je to prý tekutina) a protože mám kovový kyčel, pískám, takže při každém letu si užiju ohmatávání v rozkroku.

Z mobilu se pomalu stává zbraň. Je to prostředek k odpalování výbušnin, a samozřejmě k aktivaci čehokoli jiného, co si hlava fanatikova navymýšlí. Nehledě k tomu, jak ukázaly zkušenosti z londýnských výtržností, je to prostředek k paralyzování policejních sil. Kde jsou ty doby, kdy Venca dělal zeď a pískl na rohu, když šli chlupatý! Zdá se, že každá technologie může být dobrý sluha a zlý pán. Mobily z toho vyjmout nelze.

PSÍ PŘÍHODY: Po měsíci
Nora je u nás už měsíc. Už váží devět a půl kila, vážila pět čtyřicet, to jsou první tvrdá data. Neměřil jsem ji, ale všichni co ji viděli a mají srovnání tvrdí, že je větší. Ono by bylo divné, kdyby nebyla. Za ten měsíc napáchala minimum škod, vlastně žádné. Můj kamarád Miloš nechtěl věřit svému sluchu, když tu byl včera na návštěvě a řekl jsem mu, že nepřekousla žádný kabel.

“Vůbec žádný?“ žasl.
Je to kupodivu, v té souvislosti si vzpomínám na Barta. Telefonoval jsem, tehdy ještě byly telefony s drátem, a najednou ticho. Bart ucvak drát jediným klapnutím čelistí, jako by to byly kleště. Svým způsobem byly. Tak tohle Nora nedělá, třebaže má v mé pracovně cvakacích příležitostí víc než dost. Zlikvidovala dva házecí míčky a jednu hadrovou panenku a načala mi jeden pantofel. Tím bilance končí.

Pravda, poslední loužičku na koberci udělala včera, ale to je naprostá výjimka. Před tím to neudělala dobrých deset dní. Flíčků spálené trávy je na trávníku u nás na zahradě hodně, ale nepřibývají – naučili jsme se loužičku hasit konví, takže pokud někdo z nás zahlédne Noru v loužičkacím postoji, už běží pro konev. Takže se dá říct, že kouše jen co má, na fotce je psíá hračka, pracovní název Tajtrlík, no a samozřejmě klacky, ty likviduje po metrech. A že je na to pyšná je také vidět z fotky.

Tajtrlík dobrý, klacek je lepší.