Vzdálená je osoba blízká
Provozovatel automobilu bude odpovědný za dopravní přestupky, rozhodla sněmovna, když přehlasovala veto Senátu. Fakt je ten, že byly doby bez radaru a policisté museli přestupníka fyzicky zastavit a pak nebyl žádný prostor k diskusi. Potíže nastaly až s radary a fotografickou evidencí. Sněmovna teď rozhodla jak rozhodla, je to dobře, nebo špatně?

Právní jádro problému je složité a skutečně se dotýká základních ústavních záruk integrity občana. Vidím i praktické problémy – nikde není zmínka o půjčovnách automobilů a o služebních automobilech, kde se u volantu střídají řidiči. Bude odpovědný majitel, tedy půjčovna nebo podnik? Bude třeba vést evidenci a hlavně, jak půjčovna vydoluje ze zákazníka peníze za pokutu? Co když to bude občan Jamaiky? Dostanou půjčovny výjimku? Jak je složité založit půjčovnu, co když si pořídím půjčovnu s jedním autem a budu ho půjčovat sám sobě a za volant usednu v masce veselého tanečníka?

To všechno jsou bláznivé nápady, které ovšem v životě mohou vystoupit do popředí. Podstatné ale je jediné, zdali se podaří snížit počet nehod, zvláště pak počet nehod smrtelných. Počty klesají, byť částečně i zásluhou hry se statistikou (kdy se počítá, že někdo umřel na následky zranění při nehodě). Nicméně situace na silnicích se viditelně zklidnila v posledních pět let a to je jistě důsledek i zákonných úprav – a taky zlepšení stavu vozovek. Pokud budou řidiči obezřetnější, projeví se to na policejních statistikách. A to bude hlavní argument k příští diskusi.

PSÍ PŘÍHODY: Na okraji propasti
Nora objevila potůček. Poprvé smočila tlapky v opravdovém potoce ve Zlatém údolí, to je kousek od nás, v lese pod Černíky. No a zjistila, že máme něco podobného na zahrádce! Je to korýtko, kterým přivádíme vodu do jezírka – samozřejmě je to na nucený okruh, jezírko má biologickou filtraci a v poslední z tří komor je pumpa a ta honí vodu zpátky, pořád dokola, být tou vodou, tak z toho zblbnu.

Nora tento zajímavý objekt objevila. Jenže on má dvě části. Od ústí k mostku – to je velký kámen, který jsme s Ljubou dopravili obytným busíkem od města Angers na Loiiře, no a pak od mostku k jezírku. Ten poslední úsek je kratší, svážnější a samozřejmě kluzký. Navíc u ústí je křovina, skalník, a v ní bydlí naše žába, která za soumraku brebentí a my jí vlídně odpovídáme. Teď jí u baráku skáče pes.

Je to otázka času, kdy Nora zahučí do jezírka. Vymluvit jí to nelze. Uvažuji ozábraně, ale to je možná kontraproduktivní – ona získá falešný pocit jistoty a bude skotačit k žábině a mé nelibosti ještě víc. Nejlepší lék proti velké bouračce je začátečníkova malá bouračka, no a lék proti fatálním nehodám ve vodě je vykoupání nechtěné, provázené leknutím. Barta jsem z bazénu lovil dvakrát, teď mě čeká Nora.

Doufám že to nebude v listopadu.

To neběžíme PO MOSTKU, ale mimo - jsme frajeři..