Smutný osud předsedů
Tak prý definitivně a skoro možná snad určitě jistě odejde Jiří Paroubek z ČSSD a vstoupí do něčeho, co se jmenuje ČSNC 2005. Poslední kapka, která to způsobila, bylo vypoklonkování kmotra Petra Bendy z Rady Ústeckého kraje. Je zajímavé, jak strany zacházejí se svými předsedy. Před Paroubkem to byl Stanislav Gross, který se stal příkladem krajně zavrženíhodného politicko – ekonomického šíbrovství. Bez metrové vrstvy másla na hlavě by museli pánové a dámy z ODS rozmést ČSSD na kopytech, protože tato strana do poslední chvíle hájila Grosse, když na něho padlo první podezření. Ale jak známo z Puzzova románu Kmotr, mezi gangsterskými gangy panuje solidarita a vrána vráně oči nevyklove. Před Grossem to byl Vladimír Špidla jeden z mála charakterních lidí na české politické scéně. Ten tedy zatracován není, je jenom odsouzen k bezvýznamnosti. No a Miloš Zeman, ten se nevzdává role kabaretiéra. On, který málem sociální demokracii rozložil, když z ní musel pro své opilecké výstřelkjy vypadnout, teď útočí na Paroubka za to, že se chce angažovat jinde, když on sám založil krajně obskurní politický spolek Zemanovců! Na straně opačné, tedy mezi občanskými demokraty, to není o moc lepší. Mirek Topolánek teď musí horem dolem vysvětlovat, že si všichni vymýšlejí pitomosti, lidi ze Steyeru a z americké ambasády. Na Václava Klause si nikdo netroufne, protože je ze všech nejchytřejší a každého utře, ale uvidíme, jak to s tou jeho chytrostí dopadne, až mu vyprší mandát. V Čechách se chytrost nevyplácí, zde je nejryzejším platidlem vychcanost.

PSÍ PŘÍHODY: Senátor
Nora je beze všech pochyb pořád ještě děťátko. Má jemnou srstičku, bříško má růžové a když běží, není to ani zdaleka ten běh závodního koně, jaký předváděla Iris, když svištěla před našimi bicykly průměrnou rychlostí 20 km/hod – to byla rychlost, která jí nejlépe vyhovovala. Nora zatím běží jako pes Pluto. Ovšem tváří se vážně jako senátor.

Její rysy jsou přísné. I když vyvádí to největší skopičinu, nemá v obličeji nejmenší náznak veselosti. Chybí jí mimika. Radost vytváří pohyby těla. Přitom – pes se dovede smát, dokonce se umí posmívat, potvora jedna, když vás nachytá, namátkou si vzpomenu na blažený Bartův úsměv, když mě tenkrát nachytal... To bylo hrozné, on nesl něco tajemného v hubě a tak jsem ho posadil a prošacoval mu tlamu a on v ní měl, no, ani nehovořit, co v ní měl a já pak musel nést ruku daleko od těla a žádná louže, natož pak potok, o vodovodu a mýdle nemluvě, nikde široko daleko.

Nora mě zatím nijak nevypekla. Možná proto se nesměje a tváří se jak senátor. Ovšem kdo ví, co mě čeká.

Jaký je váš názor na penzijní reformu, senátore?