Petr Dvořák v čele České televize
Novým šéfem veřejnoprávní televize se stal Petr Dvořák, donedávna ředitel Noby. Je to dobrá zpráva. Po někoho i překvapující – dalo se čekat, že v hnusné atmosféře politického marasmu zvítězí nějaký neslaný nemastný Pan Kdesevzal Tusevzal a ten bude pokračovat v kolejích Jiřího Janečka, který zřejmě dostal úroveň České televize až pod hladinu Mrtvého moře.

Dvořák zvítězil s jasnou převahou a to mluví i ve prospěch grémia, které ho zvolilo. Jistě to nebyla snadná volba a tlaky si těžko dovedeme představit. Žijeme v „jakoby světě“ a média politikům slouží k výrobě onoho „jakoby“: vláda jakoby dělá reformy, jakoby dělá úsporná opatření, mohli bychom pokračovat od jednoho „jakoby“ ke druhému. Média tu jsou od toho, aby ona „jakoby“ kryla a v tomto smyslu Janečkova televize dělala výtečnou službu.

Ne nadarmo se v den Dvořákova zvolení objevila v médiích ne zcela pochopitelná debata o pooně Událostí, zpravodajské relace ČT. Každý, kdo vytáhl paty z české kotliny a viděl nějaký zpravodajský pořad jiné televize než české ví, jaký paskvil Janečkem pokrytá parta předváděla. Proto je zajímavé, že Dvořák touto smrdutou polévkou začerstva zamíchal a také je s podivem reakce současného šéfredaktora zpravodajství ČT Karla Nováka. On prý „rezervy zná“. Chvála bohu!

Nejen u nás, ale na celém světě hraje televize roli tlusté tety, kterou čím dál míň lidí bere vážně. Oproti internetu může televize nabídnout jediné, totiž rituál usednutí na kanape, tak precizně popsaný v Simpsonech. Den ode dne a rok od roku přestává být televize užitečná. Nezanikne. Zbezvýznamní a tento proce už je v chodu. Přejme Petrovi Dvořákovi, aby Česká televize odbyla svůj odchod z popředí scény důstojně.
Zatím to byl trapas. PSÍ PŘÍHODY: Odvaha a strach
Musím si pořád připomínat, že Nora není na světě ani půl roku, není na něm ani pět měsíců, její zkušenosti jsou nulové. Zázrak, že se netetelí někde v koutě a nekvílí strachem. Pořád ještě většina z toho co potkává je pro ni naprostá novinka. Onehdy jsem tu psal, jak ji vyděsila holčička se školní taškou na zdech. Nedůvěřuje holčičkám a koloběžce. Má s nimi snad nějakou špatnou zkušennost? Copak ji nějaká zběsilá holčička srazila kolobrndou a přejela přes ni několikrát sem a tam? Nic takového se nestalo. Prostě, holčička na koloběžce je divná. Kráva je taky divná, a je třeba vůči ní postupovat obezřetně. To je ostatně dobře vidět na této fotce, pořízené minulý týden v rakouském Alpbachu:

Dodám k tomu, že jsem byl vůči téže krávě (i jiným kravám) obezřetný také. Kdo ví, co má taková kráva za lubem.

Včera se vynořil další strach. Ljuba byla s Norou v Břežanech, v tom novém, moc krásném parku zřízeném hned za novým městským centrem. Děti tam mají U-rampu a jezdí tam na prknech. Tak to, prosím, takové prkno, to je stokrát zlejšejší než pět set holčiček na koloběžce! Jak zlomit ten strach? Nejspíš budu muset obstarat Noře prkno.
Foceno přístrojem Olympus E-PL3