Ještě ke Klausovu projevu
Kritický pohled Václava Klause na směrování Evropské unie a nakonec i na směrování celého našeho kulturního okruhu je racionální a přejme si, aby se na této ose vytvořil v celé Evropě reálný a konstruktivní a životaschopný a inspirující politický proud. Je zde ale háček. Proti absolutizaci dirigismu staví Klaus absolutizaci trhu a to je asymetrický spor. On ten dirigismus je do značné míry iluzí. Do značné míry znamená snahu nastavit pravidla, nikoli ovlivňovat výsledky. Jenže Klausova ideologie je postavena na absolutizaci trhu, což je označení něčeho, co v hlavních proudech neexistuje.

Vezměme svoje vlastní domácí účetnictví. Největší žrout mých příjmů je stát. Sebere mi minimálně polovinu toho, co vydělám a poskytne mi z toho minimum, púokud vůbec něco. Necítím se bezpečný – moji zemi není tento stát schopen ubránit ani proti nájezdu vyznavačů technoparty, natož pak proti armádě libovolně slabému současnému státu. Zloděje můj stát toleruje, neubrání mě proti chmatákům, lupičům, ani proti podvodníkům. Jakékoli útoky proti majetku si musím hájit sám a mimochodem i to je důvod, proč vlastním osmatřicítku Smith and Wesson. Ochranitelské péči státu nedůvěřuji ani minimálně. Klid ve stáří mi stát nezaručí, i o to se musím postarat sám, samozřejmě neklidem, tedy prací. Z toho, co vnímám, mohu se pozitivně zmínit snad jen o dopravě, ale myslím si, že kdybychom se my občané složili a svěřili správu dopravy méně gangsterské organizaci, než je předmětné ministerstvo, vyjde nás to lépe s efektem mnohem vyšším. To jsou ale jenom výdaje, které směřuji vůči zlodějskému nefungujícímu státu a tam o nějakém trhu není ani řeči.

Zbude mi padesátník z vydělané koruny. Významnou část z toho vydám za energie. Ty jsou v rukou státu a platím za ně víc než kdokoli jinde v Evropě. Trh nulový, v energetice je monopol. Média se rozplývají nad odchodem ředitele ČEZu. O čem tu je řeč? Neotřesitelný monopolista odchází, to je všechno. Snad nějak zajímavě podniká v Rumunsku nebo Tararingapatamu, ale to mě moc nezajímá, protože doma platím za elektřinu víc než kdokoli kdekoli jinde a navíc mám ošklivý pocit, že jsem v roli idiota, protože mnou volení sněmovní zástupci schválili podvod století, tedy čachr se solární elektřinou, které moje beztak nehorázné výdaje zvýší. Kde je zde trh, pane prezidente?

Hodně zaplatím za benzín, protože abych uživil zlodějnu státu a zlodějnu stáního energetického podniku, musím hodně cestovat. Ceny benzínu určují kartelové dohody. Kd je trh? Není žádný trh, Jsou jen ty kartelové dohody.

No a další významný výdaj tvoří telekomunikace a o nich snad netřeba hovořit. To je celoevropský organizovaný zločin, tolerovaný všemi vládami, pravděpodobně na bázi korupce. Jen ta nebohá Unie se snaží mu přistřihnout brka, čemuž se jí snaží bránit věrozvěsti svobodného trhu, v ODS konkrétně Martin Říman, s nímž se o tom bezvýsledně dohaduji už přes deset let. Trh nulový, platíme víc než kdokoli jiný kdekoli jinde.

Pravda, jídlo si musím kupovat, jinak bych umřel. Ale už ošacení si v Česku kupuje jen pošetilec nebo lenoch, protože všude jinde je levnější a vyplatí se jednou za rok vyjet do Norimberka nebo Drážďan a v solidních obchodech se obléct do levných kvalitních oděvů podle posledního střihu.

Summa sumarum. Útoky na Evropskou unii a její dirigismus z pozice zastánců svobodného trhu, to je podívání pro Pepka Vyskoče, který si nedovede věci spočítat. V naší zemi je svobodný trh něco jako UFO, každý o něm mluví, ale nikdo ho neviděl. Změnit by to šlo, záleží na zákonodárných sborech, ale ani tam nefunguje trh. Voliči volí jen menší zlo a zákonodárci jsou vzájemně domluveni. Takže, seškrtnuto a sečteno, řeči o svobodném trhu jsou jen akademický tlach.

Není u nás trhu, O to víc je podtrhu.

Na tento zemanovský bonmot si přeji vystavit copyright, když už mi širé pláně internetu ukradly moji tezi, že veřejnost nahlíží na komunismus vlídněji než na nacismus, protože okrádání bližních ji odpuzuje méně než pálení Židů v peci. A to, dodejme ještě, jenom proto, že Židé coby viditelný prvek kolem nás nejsou, kdežto bližních vhodných k okradení je habaděj. PSÍ PŘÍHODY: Odvaha a strach
Musím si pořád připomínat, že Nora není na světě ani půl roku, není na něm ani pět měsíců, její zkušenosti jsou nulové. Zázrak, že se netetelí někde v koutě a nekvílí strachem. Pořád ještě většina z toho co potkává je pro ni naprostá novinka. Onehdy jsem tu psal, jak ji vyděsila holčička se školní taškou na zdech. Nedůvěřuje holčičkám a koloběžce. Má s nimi snad nějakou špatnou zkušennost? Copak ji nějaká zběsilá holčička srazila kolobrndou a přejela přes ni několikrát sem a tam? Nic takového se nestalo. Prostě, holčička na koloběžce je divná. Kráva je taky divná, a je třeba vůči ní postupovat obezřetně. To je ostatně dobře vidět na této fotce, pořízené minulý týden v rakouském Alpbachu:

Dodám k tomu, že jsem byl vůči téže krávě (i jiným kravám) obezřetný také. Kdo ví, co má taková kráva za lubem.

Včera se vynořil další strach. Ljuba byla s Norou v Břežanech, v tom novém, moc krásném parku zřízeném hned za novým městským centrem. Děti tam mají U-rampu a jezdí tam na prknech. Tak to, prosím, takové prkno, to je stokrát zlejšejší než pět set holčiček na koloběžce! Jak zlomit ten strach? Nejspíš budu muset obstarat Noře prkno.
Foceno přístrojem Olympus E-PL3