Debata o řeckém bankrotu
V novinách čteme učené elaboráty laureátů Nobelovy ceny za ekonomiku a tyto kapacity se často liší v názorech o sto osmdesát stupňů. Přitom, jak se zdá, události dávají zapravdu tezi, kterou jsem tu formuloval, když to všechno začínalo. Co se dá dělat s dluhem? Musí se buď zaplatit nebo odpustit. Tam to tedy směřuje, někam „mezi to“.
Jenže tím hlavolamy nekončí. Ten druhý, závažnější, zní: dluhy nějak vznikly. I kdyby se zcela smazaly, vzniknou rychle nové, jelikož nezmizely příčiny vzniku těch dluhů. Zdá se ale, že se o tom vůbec nemluví! Po Řecku se chce šetření, jenže šetřením ještě nikdo nezbohatl. Bohatství přinese jenom výkon a když je to s výkonem špatné... pak je to špatné se vším.
Podobného kamaráda ve Zvoli chudák Nora nemá. Dokonce i pointer Satýsek (od Satyra, ne podle satelitní antény) , tedy pejsek stejného druhu jako je ona, si s ní nechce hrát, protože je dospělý a nebude se zahazovat s pětiměsíčním švrnětem. Nora ho miluje, při každé procházce šmejdí u vrátek do dvora domu, kde Satýsek bydlí, Satýsek jeví zájem, ale jen za těmi vrátky. Jednou jsme šli společně s jeho paní a samozřejmě s ním na procházku, jenže kde byl Satýsek a kde Nora. Dospělý nadhled vůči němu projevuje také Sally, to je ten retrívr, co jsme s ním chodili a procházku v půl roku,než jsme objevili Noru. Nora by si ráda se Sally hrála, ale Sally nechce. Navíc, ten pejsek ve Skryjích sedal kutálet, kdežto Sally je dáma dospělých rozměrů, tedy dáma nekutálecí.
Takže nakonec to zbývá na Ljubě a na mně. Docela obstojně se umíte kutáílet, ale není to ono. Prachu a hromadám uschlého listí, nemluvě o mrtvých myších a vyschlých žábách, se jeden jako druhý vyhýbáme.
Zatím bílí, začínají šednout