Světová revoluce v mediálním světě
Ve světě internetu je v podstatě snadné zorganizovat celosvětovou akci. Ta proběhla v sobotu, šlo o frašku na téma "světová revoluce". Leitmotivem je námitka proti faktu, že se takzvané bohatství soustřeďuje do rukou hrstky lidí, minimálního procenta. To je vskutku hodně nepříjemné pro všechny z nás, kteří do té hrstky nepatříme.

Problém ale je v tom, že v minulosti jsme už byli svědky pokusů tento neblahý stav změnit. Vždycky to skončilo tím, že do bídy upadli všichni. I naši dělníci jsou roztrpčeni tím, že lidé o dvě stě kilometrů (a dál) na západ vydělávají za stejnou práci dvakrát a víc peněz než oni. Za to ovšem mohou poděkovat těm nádherným uvědomělým revolucionářům, kteří zatáhli v roce 1948 republiku do komunistického područí.

Nicméně není možné mávnout rukou nad tím, co se odehrálo v ulicích metropolí minulou sobotu. Obecná nevůle je prostě fakt. Znechucení politikou narůstá. Má různé formy, například nezájem o veřejné věci - zkuste na internetu najít informace o středočeském sněmu ODS, což byla skutečně důležitá politická událost. Ale, paradoxně, tyhle neblahé nálady vynesly do takzvané vysoké politiky partu Víta Bárty, což je po zelených nejbizarnější sestava, která se v našem parlamentu zatím ocitla. Jen abychom na ně nevzpomínali jako na vzor serióznosti, rozumnosti a koncepčnosti. Lze si představit ještě mnohem horší eventuality.

Anarchistická ulice, což je pár set lidí bez podpory širší veřejnosti, viditelná jen mediálně, naši budoucnost neovlivní. Přímo neovlivní. O to se postarají jiní. PSÍ PŘÍHODY: Hon v Průhonicích
V Průhonickém parku potkáte větší množství psů než malé a v sobotu tam nechyběla ani naše Nora. Psíci tam žijí v družné pohodě, někteří si chtějí hrát, někteří na štěně vrčí. Až v závěru procházky Narazila nora na družku sobě rovnou. Byla to fenečka, kříženec vižly (maďarský ohař) s „nějakým psem, jak znělo vysvětlení majitelů. V podstatě to ale byl pořád ohař, věk měla osm let. A milovala hru na honěnou, přičemž se ráda nechávala honit.

Obě dámy tedy uvedly svá štíhlá těla do pohybu a utvořily dynamický kruh s osou někde uprostřed žasnoucího lidského hloučku. Byl to pekelný kvap, občas ho přerušily a šly se napít. Nora byla tak vysílená, že z ní občas voda šla tlamou ven, ale Nora nedbala a v pronásledování pokračovala.

Tak jsme konstatovali, že je škoda, že nebydlíme blízko sebe. Vypustili bychom ten živý rotor na louku, rozložili kempovací křesílko, otevřeli knížku, odšpuntovali termosku s čajem...

Sny jsou nedosažitelné, tak i tento. Tak snad někdy na viděnou a na honěnou.

Jako žížnivé čáry

--> -->