 |
Netřeba to přeceňovat a s největší pravděpodobností se v průběhu příštích let muslimský svět stane stejnou hrozbou Západu, jako bylo byzantské sovětské impérium. Nicméně slova předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse jsou povzbudivá. Řekl v rozhovoru pro izraelskou televizi, že se v roce 1947 stala chyba, když Arabové odmítli plán OSN rozdělit mandátní Palestinu na židovský a palestinský stát. Samozřejmě že to byla chyba. Bohužel logika dějin je taková, že hlas nenávisti bývá silněji vnímán než hlas rozumu.
Přes veškerou skepsi je třeba Abbásova slova vítat. Světu by se jistě hodně ulevilo, kdyby obě sporné strany dospěly ke smíru. Dějiny takové případy znají – které dva národy si v historii tolik ubližovaly jako Němci a Francouzi (přičemž Němci v tomto směru vedli, přepadli Francii v historicky krátké době třikrát a stálo to obě strany miliony mrtvých) a dnes je to příkladné souručenství. Jenže v tom nehrálo roli náboženství, to je ten háček. Nicméně naděje umírá poslední.
|
|
Chystáme další cestu – přes Nový rok chceme navštívit Varanasi v Indii. Takže- studium netu, mapy, hotely. Objevili jsme 200 let starý Guest House na břehu Gangy. Takže, zabookování, chtěli číslo pasu, našel jsem pas, opsal číslo. A nechal pas dole v obýváku.
Ráno jsme popíjeli čaj, Nora opodál na pelíšku. Zrak mi padl na pas.
„To by asi nebylo dobré ho tady jen tak nechat, ten pas,“ řekl jsem a posunul jsem doklad do středu stolu.
Nora vstala a velmi pozorně si ten červený sešitek prohlížela. Překonal jsem tedy ranní lenost a odnesl pas nahoru a zavřel do šuplete.
Nora od té chvíle obchází stůl a čeká, kdy se to zajímavé sousto vrátí.
Pokusím se udělat všechno proto, aby to nebylo nikdy. Ale, znáte to...