Nový termín v politickém slovníku
Ministr, teď už bývalý ministr Kocourek vysvětlil záhadu šestnácti milionů na kontě své maminky neobvyklým slovem. Prohlásil, že ty peníze odklonil. Zatím toto slovo používali hlavně dopraváci. Policisté odklánějí dopravu, kdy je někde bouračka, proud aut pak teče jinudy. Kocourek odklonil šestnáct milionů a ty pak tekly jinam, jde tedy principiálně o totéž. Problém je v tom, že ty peníze odklonil při rozvodu své manželce. Ve starém zavedeném slovníku bychom pro podobné počínání našli termín „ulil“. To bylo praktické, univerzálně používané slovo. I za starých dob manažeři firem odkláněli či ulívali firemní peníze, Pak se tomu začalo říkat tunelování. Zdá se tedy, že tunelování manželek bude díky Kocourkově inovativnímu přístupu nadále nazýváno odkláněním.

Stejně je to ale divné. Jak to, že si to bývalá paní Kocourková nechala líbit? Nemusela mít detailní znalosti o finanční situaci svého muže, nicméně šestnáct milionů, to je docela slušná částka. Navíc, jakmile je ve vzduchu rozvod, manželky větřívají a jejich čich na barvivo jímž se tisknou bankovky je dobře vyvinutý.

Nicméně fakt, že se Martin Kocourek odporoučel den poté, co se k odklonění přiznal, to je na naše poměry něco zcela neobvyklého. Stalo se poprvé, že se politické struktury nezachovaly po vzoru mafiánských rodin, jak tomu bylo v případě Stanislava Grosse anebo Michala Krause. To je správné a vítané a kéž by tomu bylo tak napořád.

Což konstatujme a ptejme se: jak to tedy bylo s těmi šestnácti miliony doopravdy? Důvěra ve věrohodnost vlády vzroste, teprve když bude tato otázka věrohodně zodpovězena. PSÍ PŘÍHODY: Bílá paní
Postupně, jak se Nora doslova prokousává ze štěněčího, buduje si návyky a rituály. Jeden se odehrává v noci. Někdy po třetí vstane, složitě, s vrzáním (má pelíšek v nízkém košíku) a potom nastává jedna ze tří variant:

Jde se podívat, jestli jsem v posteli. Její pelech je na odvrácené straně, tedy na straně postele obývané Ljubou. Když mě na mé půlce najde, spokojeně odejde, s vrzáním ulehne a spí dá. Nevím, z čeho vzešla ta pochyba, zda pravidelně spávám na své půlce postele. Nebudu to rozebírat, ale věru se nestalo, že bych tam nebyl. Zjeví se a zmizí jako Bílá paní.

Druhá varianta, a ta nastala dnes, znamená výzvu. Miska s pitím je prázdná a já jsem bez dekretu jmenován zřízencem vody, dejme tomu vodníkem. Hrnečkem doplním misku, Nora se napije a s vrtáním jde spát.

No a třetí možnost, ta je pro oba nejnáročnější. Chce se jí čurat, takže mě vzbudí a jdeme vykonat to, co vykonati třeba. Však se taky rád svezu s sebou.

Rituálem se stal i norský fotbal, jak už jsem tady o něm psal a chystám se ho zachytit obrazově i slovně – vypracovat pravidla. Ale to je mnohem složitější úkol, než jakým je zápis Nořina nočního rituálu. Zatím tedy fotku:

Jednou rukou držet míč a druhou fotit, nesnadná to práce!