Řekl to proto, že se vláda nerozhodla pro větší evropskou integraci, spolu s Británií, Švédskem a možná Maďarskem. Takže pokud vláda říká A, bude opozice říkat B, pokud to samozřejmě neohrozí společné zájmy ve správních radách a jiných orgánech v polostátních podnicích a pokud to neohrozí příliv peněz do soukromých a stranických kont.
Nicméně, přes toto všechno je Sobotkovo vyjádření důležité.
Mechanismus zadlužovaní Evropy je zřejmý. Je to důsledek podplácení voličů pod záminkou „sociálního státu“. Dělají to u nás všechny partaje, socdem víc než jiné, ale nezříkají se toho ani občanští demokraté. Smysl navrhovaných opatření dohodnutých minulý týden na celoevropské platformě je nastavení obecných pravidel, která by měla tento mechanismus omezit, nebo dokonce zastavit. Pokud by se měl brát vážně koncept hospodaření bez dluhů a s vyrovnaným rozpočtem, pak by tu byla zásadní otázka, co by zbylo ze sociálně demokratického programu, čím by sociální demokracie lákala voliče, co by ji, nabízela a k čemu by vlastně byla. Rozdíly mezi liberální socialistickou větví demokratického politického spektra by pak byl už jen v miniaturních odstínech zdanění – kdo by do společné kasy platil víc a kdo míň. No a navrhovaná opatření zasahují i do daňového konceptu – zatím to není zcela přesně viditelné, ale k tomu to jasně směřuje.
Zatím není jasné, co na to všechno řekne volič, nejen český, ale co na to řekne volič francouzský, německý, rakouský, holandský. To, co se teď děje, může mít zásadní dopady na konkrétní životní provoz každého z nás. No a komunikace s voličem, to není silná stránka ani ODS, ani ČSSD. Tím spíš, že ani jedna, ani druhá strana asi moc nevědí, co mají vlastně komunikovat, co prosazovat a jak argumentovat. Koncept jsou nejasné a tak zatím asi neuslyšíme o mnoho víc, než propagandisticky laděné výkřiky v televizním pořadu.
Mezipřistání bylo samozřejmě v Okrouhlu v restauraci U Marušky. Chtěl jsem něco zvláštního. Grog? To je banální. Punč? To už je lepší, ale taky vlastně banální. Takže Maruška přinesla něco, co jsme ještě neochutnal – medový rum. Náramná dobrota! Je to slabší než rum, poloviční síla, a voní to jako voněly plástve medu, když nám je za mého dětství ve Slapech předkládala na talíři paní Tomášková, zrovna jak je vytáhla z úlů, i s mrtvými včelami plovoucími ve zlaté záplavě.
Zkoumal jsem původ. Na nálepce jako místo výroby uvedena Conch republic.
„To je z Konga,“ tvrdila Maruška. Nicméně etiketa a vše co s prezentací souvisí mi připadalo velmi ne-konžské. Takže ke slovu přišel iPhone a internet.
Takže Conch Republic je takové americké zlobeníčko, to v roce 1982 zlobítkové ve městě Key West na Floridě vyhlásili samostatnost. No a mýtus o Kongu padl.
Pak jsme se vraceli dlouhatánskou cestou domů a skoro před cílem přišla řeč na levharty. Jak je těžký levhart? Já odhadoval dvacet kilo, Ljuba metrák. Já argumentoval, že jsme viděli v přírodě levhart a jen dvakrát, jednou seděl na větvi táákhle tenké a podruhé nám zmizel před očima v trsu trávy. No a Ljuba argumentovala, že levhart je šelma, která dokáže vytáhnout mrtvou antilopu do větví stromu a tam ji sežrat. Rozhodčí? Zase iPhone a internet. Takže, vězte, že levhart váží od 30 kg (o 10 nad mým odhadem) do 90 kg (o 10 kg pod jejím odhadem). No a bylo po dohadech.
O vánoční smír se nestará andělské zvonění. Stará se o něho Wikipedie.
I tohle je podoba vánoční pohody