Jen do letošního roku už bylo na podporu obnovitelných zdrojů vyplaceno 93,6 miliardy korun. A tyto náklady budu podle ERÚ výrazně narůstat, protože by měl nastat obrovský nárůst výroby z biomasy a bude navíc pokračovat i stávající boom solárních elektráren. Pokud by se podpora opravdu v roce 2014 zastavila, tak na už fungující zdroje bude do roku 2034 vyplaceno dalších 874 miliard korun. Kdyby se ale podpora zastavila až v roce 2020, tak by náklady do roku 2040 dosáhly astronomických 1,072 jednoho bilionu korun.
Konec citátu.
Nejsou žádné obnovitelné nebo neobnovitelné zdroje energie. Jsou jen zdroje energie. Některé se vyplácejí a nikdo je nedotuje, jiné jsou ekonomicky nesmyslné a aby existovaly, jsou podporovány veřejnými penězi. Je to obrovský byznys. Před našima očima jsme byli okradeni o multimiliardové částky prosazením podpory solární energetiky. Na projektu byli mnozí hlasující poslanci přímo nebo nepřímo účastni, samozřejmě napříč politickými stranami, protože jakmile jde o hospodářskou kriminalitu, jde opozice s vládními stranami ruku v ruce. Energetický regulační úřad proti této zeleně energetické mafii dlouhodobě bojuje a občas se mu podaří aspoň na chvilku proniknout do médií.
Je to boj předem ztracený, protože zelený energetický byznys je propojen s politikou a osobní zájmy jsou příliš silné.
Kdyby tomu tak nebylo, žádná takzvaná podpora obnovitelných zdrojů by neexistovala. Buď jsou ekonomicky životaschopné nebo nejsou. Halogenové žárovky v autech nikdo nemusel dotovat, protože byly lepší, výkonnější a úspornější než ty obyčejné a všichni na ně rádi přešli. A naopak, takzvané úsporky jsou drahé, nevýkonné, ekologicky zhoubné a tak je nutno zatlačit politicky a prosadit je zákonem. Takhle to funguje. Automobilům klesá spotřeba a jejich spaliny jsou čistší, protože se to všem vyplácí. Nikdo nemusí na to nasazovat dotace. Je třeba chápat, že jakmile politik řekne "podpora a dotace", je to jenom zlodějna.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
Vysvětlil jsem mu, že je historicky první člověk, na kterého takhle štěká. Nezdálo se však, že mu to udělalo radost. Říká se, že psi štěkají na lidi, kteří psy chytají, zabíjejí a jedí. Troufnu si tvrdit, s pravděpodobností hraničící s jistotou, že Martin Zhouf psy ani nechytá, ani nezabíjí, natož aby je pojídal. Naopak, psy má rád, co ho pamatuju psa doma vždycky měl, jakož i kočky. Není pošťák ani policajt, další oblíbené objekty psího štěkání. Co s tím?
Stalo se před dávnou dobou, že na mě vylít takový malý voříšek a kdybych necuk, byl by mě kousnul. Patřil jedné paní a ta se na mě obořila.
“No jo! Kdo ví co jste zač! Ono to zvíře moc dobře pozná dobrýho člověka. Toho si ani nevšimne. Zvíře má víc citu než my a pozná, že leckterej takovej...“
A tak dál. Odešel jsem sic nepokousán, ale s vědomím, že jsem leckterej takovej.
Martin s tímto pocitem odjet nemusel. Nora ho vzala na milost a pak už se mu šmrdolila u nohou. Ale mně to v hlavě šrotuje. Znám ho třicet let. Jenže ono to zvíře moc dobře pozná dobrýho člověka. Jen jestli on ten Zhouf není nějakej takovej leckterej!