 |
Díky odporu veřejnosti se podařilo odvrátit největší myslitelný útok na svobodu slova, hanebnou dohodu ACTA. I v její nejmírnější podobě znamenala kladivo na čarodějnice, tedy prostředek, jak kdykoli zlikvidovat kterýkoli nepohodlný web v krajině internetu. A že to politici ovedou ukázal případ Juliana Assagne. Ať si o jeho WikiLeads myslíme cokoli a ať máme jakýkoli názor na odpovědnost novináře, metoda „likvidace skrze znásilnění“ je zároveň komická jako typická. V důsledcích ACTA, pokud by byla přijata, by likvidace kteréhokoli webu by byla směšnou rutinní záležitostí. Takže, evropský parlament ji zamáznul, první pozitivní věc, o které v souvislosti s touto institucí slyším.
Práva učitelů
Náš parlament zatím zamáznul návrh zákona, který posiloval práva učitelů vůči agresivitě. V podstatě jde o to, že učitel coby veřejná osoba, by měl požívat podobné ochrany, jako jiní státní zaměstnanci, vystavení styku s agresivními občany. Bohužel, v důsledku postupující liberalizace se nejagresivnější složkou společnosti stává mládež a děti a vezou se v tom rodiče. Pokud o posílení učitelské pozice tedy padl. Musíme počkat, až nějaký ožralý chlap umlátí učitelku k smrti, aby se o podobném zákonu začalo uvažovat znovu.
Tragedie v Karlsruhe
Muž vystavený exekuci v německém Karlsruhe zabil čtyři lidi a sebe. Připoutal tím pozornost k exekucím jako metodě vymáhání dluhů. V našem veřejnoprávním rozhlase jsme poslouchal i šéfa Exekutorské komory. Hovořil klidně a rozumně – o dlužnících. Problém je ale v tom, že exekuce ve často aplikují i na jiné lidi než jsou dlužníci, na lidi spojené příbuzenským svazkem anebo prostě tím, že sdílejí s dlužníkem byt. Nastávají situace, které by se svou drastičností hodily spíš do devatenáctého než jednadvacátého století. Každému je to ale jedno. Dokud to nepostihne jeho samotného.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz
|
Ano, i v Budapešti možno býti Podgerem. Byl jsem tam jaksi služebně, v úterý a večer jsem se vrátil. V úterý večer jsem byl na slavnostní večeři. Servírovali ji na lodi Europa, byla zakotvená u přístaviště nedaleko lanovky, co vede nahoru ke královskému paláci. Na druhé straně Dunaje je parlament.
No a jsme tedy na té lodi a už se smráká a koukám, mezi baráky se vysouvá Měsíc, červený jak meloun svlečený donaha. Stojím s kolegy pěkně u zábradlí a koukáme na ten Měsíc a povídáme něco služebního a najednou, ten Měsíc se hnul.
“Hele,“ povídám užasle, „jak se ten Měsíc divně hnul!“
“Ten Měsíc se divně nehnul,.“ podotkl kolega. „To se jen úplně normálně hnula naše loď.“!“
Proboha, aby z ní jednou nebyla politička!