Zahájeny olympijské hry
Velkolepé, chytré, vtipné, takové bylo britské zahájení olympských her. Je třeba záviděti státu s hlavou (státu, tedy královnou), která svolí, aby její příchod na stadion byl stylizován jako seskok padákem v doprovodu Jamese Bonda. K tomu není třeba nic dodávat, nevěřím, že existuje na světě druhá země, kde by bylo něco podobného možné.

Těší mě, že jsme k hravé atmosféře v Londýně přispěli také svým dílem plastikou Davida Černého „londýnský autobus dělající kliky“. Černého poslední významné mezinárodní vystoupení v Bruselu skončilo možná skandálem, možná mrzutostmi, ale za hlupáka tam byl stát , nikoli umělec. Konec konců, i ten Černého autobus nezaplatil stát, ale soukromník Andrej Babiš. Ale ono je to asi v pořádku. Stát se má starat o to, aby se děti učily ve škole a ty pilné skončily řádnou maturitou (nedaří se), abychom měli jistotu, že dojedeme včas autem z Brna do Prahy (nedaří se) a když pak to auto po nezdaru průjezdem D1 budeme chtít prodat, aby se to podařilo zúřadovat napoprvé (nedaří se). Takže nechť stát přidá na úseku péče o občana a péči o umění přenechá jiným.

Zpátky k zahájení olympiády – jistě bude mnoho komentářů, viděli jsme něco dosud nevídaného, proto bude zájem i ohlas jistě velký. Zajímavý je mimo jiné i vliv audiovizuálních médií – v podstatě to pravé viděl ten, kdo tam nebyl a ten kdo byl fyzicky přítomen, viděl na velkoplošných obrazovkách to, co viděl komfortně divák třeba v Honolulu. Má pak smysl někde bejt? :-)

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kde je nejlépe
Věra s Pepou a Vojtíškem odjeli na výlet a pořádali nás, abychom odpoledne vzali Fanánka na procházku. Fanánek, připomínám, je dalmatin, velký kamarád naší Nory. Oba pejskové se mají moc rádi a vzájemnou náklonnost dávají najevo neustávajícím pronásledováním a zápasením.

Počkali jsme, až přejdou polední vedra a vypravili jsme se do Černík za Fanánkem. Pravda, tentokrát n Noru ta věta „jdeme za Fanánkem“ nepůsobila tak povzbudivě jako jindy. Přesněji, nepůsobila na ni nijak. Vlekla se za námi jaksi roztekle. Došli jsme kam jsme měli namířeno. Fanánek, pravda, Noru uvítal, velmi důstojně, žádná pranice, žádná honička. No a pak pomaličku šel k průlezu dovnitř do domu, vklouzl tam a už jsme ho neviděli. Uvnitř je chládek.

Takže jsme se vrátili domů... dovnitř do domu.
Je tam chládek.