Ve skutečnosti to je nekonečně složitější. Řek, který přišel o velkou část výdělku a jedinou perspektivu před sebou vidí vyhazov z práce bez naděje na získání nové nemá pocit, že si žil nad poměry a že zavinil nějaký dluh. Ta řecká rozmařilost se odehrává v makroekonomických sférách, kdežto v rovině běžného života si nikdo rozmařilost nepřipouští.
Stačí se o tom přesvědčit sebezpytem. Kdo z nás má pocit, že dostává víc peněz než si zaslouží? Přitom je naprosto nejasné, co si kdo zaslouží a jaká je cena jeho práce. Hrozí nám devítiporocentní nezaměstnanost a přitom na stavbách neslyšíte české slovo. Copak má občan ve frontě v úřadu práce pocit, že žádá nemožnosti? Na politické napětí to ovšem stačí. Tím spíš, když německá média popichují proti nenažraným Řekům a řecká média dělají z Němců nacisty. Je to dráždění hada bosou nohou, vyvolávání duchů, kteří mohou udělat hodně zla. Jako to ostatně dělali v minulosti, Němci i Řekové o tom vědí svoje.
"Co to děláte?" divil jsem se.
"Abyste mi ho nevodnes."
"Já tam ale ještě nebyl!"
"To není možný," řekl a rval mi dráty dál.
Ubránil jsem se tomu Podgerovi.
Červené světlo nad studiem zhaslo.
"Neměl bych tam jít?"
Pokrčil rameny, byl zřejmě uražený. Tak jsem vlezl dovnitř o své vůli, pan Čech mě vyzpovídal, ukázal jsem diváctvu čtečku, pohovořil a bylo to za mnou.
Šel jsem s kamarádem pryč. Najednou se zastavil a zkameněl.
"Čtečka... Já ztratil čtečku."
Třetí Podger na tak úzké časové ploše, to se hned tak nevidí! Tak
jsem tu čtečku vytáh z kapsy, vrátil mu ji, a zbytek dne uběhl bez
podgerovských příhod.
Což je kupodivu.