Což je kuriózní zdůvodnění, protože firma by musela být padlá na hlavu, kdyby sponzorovala politickou stranu, popírající autorská práva. Na Piráty tedy dopadl meč spravedlnosti, autorská práva hájící. Ale v tom je ten paradox. Po jejich spotu by neštěkl pes. Spoty jsou dobré jen k odčerpání peněz a navíc jejich kvalita je povětšinou tak obludná, že se jim směje ten, kdo má nervy se na ty bláboly dívat – to jsou zkušenosti z voleb předchozích. Takhle se dostali do zpravodajství a to je to nejlepší, co si mohli přát. Rozsudek navíc padl den před otevřením volebních místností. Tak tomu se říká bingo!
Bárta a tenisáky
Na sněmovním semináři předvedl Vít Bárta nesmrtící zbraně, mimo jiné i pušku střílející tenisáky. Princip této zbraně je znám už dlouho. Na rozdíl od pušek na gumové projektily je tato zbraň skutečně nesmrtící – ty gumové projektily při troše smůly zabít mohou. Použití tenisáků jako nábojů je princip vyvinutý u nás před dvaceti lety. Pročpak se taková šikovná věcička sloužící k obraně za tu dobu neprosadila?
Asi proto, že by si ji gauneři mohli snadno opatřit také. Bárta se snaží lidem opatřit zbraně proti „armádě 50 tisíc recidivistů“. Ale co když si ti recidivisté opatří kulomet na tenisáky a utenisákují nás?
Ozvalo se několik čtenářů a všichni se shodují, že to bylo sluchem. Psi mají, perfektní sluch a naprosto precízně rozliší styl jízdy každého řidiče, měl jsem už pár čtyřnohých kamarádů a do týdne všichni uměli všichni poznat na stometrovou vzdálenost, že přijíždím :-), píše F.P. Pan P.K. V úvahách jde ještě dále:
.Mozek je úžasná věc, škoda, že se o něm ví zatím stále tak málo. Připomíná mi to film "Perfect Sense", který mě sice svým provedením nezaujal, ale téma postupné ztráty smyslů je zatraceně zajímavé. Zláště u sluchu a chuti, které jsou u člověka uprostřed důležitosti, je zajímavé sledovat, co všechno ovlivňují. Ale i ten zrak - To si takhle třeba člověk jde po náměstí, kouká na lidi a najednou si vzpomene na Ferdu Vokounka, co s ním seděl na základce v lavici. Náhodou. Jo náhodou, to si ten trpaslík, co měl zrovna na starosti sledovat oční sektor B5 všiml nějaké rezavé hlavy a v šuplíku "Staré - K ničemu - Zapomenout" našel fotky stejně rezaté hlavy s tímto jménem. No, to nebude důležité, takže s tím neběžel za šéfem ale jen po poslíčkovi poslal lístek s lakonickým "Ferda Vokounek". A šéf I. kategorie se začal zaobírat Ferdou a ani nevěděl proč. Takže cosi vybral z archivu a poslal to dál. A k tomu nejvyššímu šéfovi, tedy k vědomí, dorazila přehrávka nějaké vzpomínky s Ferdou...
Dostal jsem spoustu zajímavých postřehů, postupně je tu zveřejním.