 |
Strakova akademie i s parlamentem by se měly odstěhovat do Pelhřimova, města rekordů. Množství přehmatů a blamáží dosáhlo neslýchané úrovně a hned tak nebude překonáno. Nejhlubší hrnec s kaší se ovšem vytvořil kolem přímé volby prezidenta, už dnes nejdražší lidové zábavy, jaká byla u nás kdy konána. Pod kotlem s kaší teď bude zatápět Tomio Okamura. Má úžasnou příležitost dělat si reklamu, aniž ho to stálo korunu. Bude žalovat a vykřikovat a vystupovat a poukazovat a navrhovat a zavrhovat, až se hory budou zelenat. Řečnickou stoličku nemá ledajakou, je to senátorské křeslo. Odtud bude metat své bomby ohnivé i smrduté a půjde mu to snadno, protože má očividně pravdu. Selhalo ministerstvo vnitra a selhali zákonodárci sepisující zákon s nesmyslnou formulací a selhal prezident, že takový zákon připustil.
Zatím tedy jsou zbytečné starosti těch pozorovatelů scény, že totiž o úřad usilují jako žhaví favorité dva bývalí komunisté. A zatím tedy není třeba se bát, že vyhraje Zeman, podporovaný záhadným sponzorem, krytým nic netušícími důchodci (o tuhle kauzu se nikdo nezajímá). Nehrozí, že budeme mít prezidentem bývalého bolševika, eventuálně nastrčence Kremlu potažmo Ljubljanky. Nebudeme mít žádného.
|
O víkendu jsme hodně výletovali, v sobotu dokonce velmi hodně. S Věrou, Pepou a Vojtíškem a tudíž i s dalmatinem Fanánkem jsme putovali pěšky do Davle Zlatým údolím. Pejskové tam používají strmé údolní svahy jako U-rampu a zatímco kráčíme po dně, oni běhají hup, hup, hup, pop celé délce údolí. Po obědě nás přepravil vláček do Vraného a tam jsme nastoupili stoupání do zvolského kopce přes vrstevnice. Celkem to dělalo nějakých patnáct kilometrů.
V místě zvaném U dubu jsme vyšli z lesa na Myší louku. Je to pole, teď porostlé jakýmisi lopuchopitými bylinami. Zvole už je na dohled, spíš na dosah. Byli jsme docela zchváceni, tedy lidská část výpravy, není divu, po těch patnácti kilometrech terénem.
Ne tak pejskové. V tom lopuchovitém porostu, který jim sahá po bříška, zahájili honičku.
Konečně se mohli proběhnout!