Potíž je v tom, že Václav Klaus je prezident republiky a podle našich ústavních pořádků prezidentovi Česká republika nepatří. Nikomu nepatří, chvála bohu. Máme tu systém postavený na principu rozdělení moci na tři složky, zákonodárnou, výkonnou a soudní. Prezidentská funkce vlaje jaksi napříč a její role je definována ústavou velmi volně. Nicméně z ústavy nevyplývá, že by měl prezident mít svým hlasem větší váhu než vláda coby orgán moci výkonné a parlament coby orgán věci zákonodárné.
Ocitli jsme se tedy v situaci, kdy prezident vzdoruje vůli dvou ze tří pilířů demokratické stavby.
Je tu ovšem ještě Václav Klaus člověk. Je trhán dvěma protichůdnými silami. On jako politik a ekonom míří jedním směrem, vláda a parlament druhým směrem. Je zde jedno slušné řešení – abdikace. Konec konců, v krátkých dějinách obnovené české demokracie se to už stalo. Václav Havel abdikoval, protože nechtěl asistovat rozdělení Československa, které bylo jistě praktické a reálné, ale zjevně neústavní a nedemokratické, neboť občany odřízla politická elita od rozhodování v tak zásadní věci, jako je zachování nebo rozdělení společného státu.
Je to silně hypotetická možnost, že by Klaus odstoupil těsně před vypršením mandátu jenom proto, že je rozerván mezi svým privátním náhledem a závazkem na demokraticky ustavená tělesa našeho systému. Hypotetická a nereálná proto, že fair play a slušnost nemají v naší politice místo. O rovnováze ve sněmovně rozhoduje chlap odsouzený za korupci, co byste tedy chtěli? Respekt k duchu ústavy je asi to poslední v pořadí.
V nové éře jsme měli zatím dva prezidenty. Oba zneužívali svého postavení k leštění vlastního ega. Brzy dostaneme třetího, tentokrát jako bonus v závěru všelidové veselice. Dej Bůh, aby to nebyl někdo s egem.
Nora se k němu opatrně blížila a když se přesvědčila, že má opravdu kapuci, zastavila se a začala na něho štěkat. Otočil se zády, asi proto, že špatně slyšel. Obešla ho a štěkala dál.
Volal jsem na ni. Nenechala toho. Bylo jasné, že pán v kapuci je podezřelý a tudíž je třeba na něho štěkat.
Pochopil to i on a stáhnul si kapuci. Nora nepřestala a štěkala dál.
Volal jsem na ni. Nenechala toho. Bylo jasné, že pán který měla sobě kapuci je podezřelý a tudíž je třeba na něho štěkat.