 |
Odložil svoji politiku velebného mlčení a vyjevil, za kým stojí. Jan Fischer podpořil Miloše Zemana. Škoda že se nedozvíme, jaké argumenty a jaká torpéda měl připravená pro případ, že se probojuje do druhého kola prezidentské volby. Neprobojoval se a nyní se vyjevuje v Zemanův prospěch.
Zeman se podle něho nebojí nést kůži na trh ve věci působení ve vládě. Jakpak to asi Fischer myslel? Dokud byl Zeman premiérem, žádnou kůži nikam nosit nemusel, protože mu ODS kryla záda a dělila se s jeho partají o prebendy a přístup ke státnímu penězovodu. Což do značné míry funguje dodnes a je to jádro našich politických potíží. Že má odvahu opoziční smlouvu hájit? To je něco jiného než odvaha, to je nebetyčná drzost a spoléhání na to, že lidé mají krátkou paměť. Vzápětí si Fischer neodpustil přihodit polínko do nesmyslné hádky kolem Benešových dekretů. On sám, který působil dlouho v cizině a zná západoevropské smýšlení, musí vědět, že Schwarzenbergův distanc od morálky odsunu a Benešových dekretů může být v západní části světa vnímán jen pozitivně. Schwarzenberg tímto výrokem možná prohrál volby. Nebál se nést kůži na trh a řekl, co si myslí – ostatně řekl totéž, co předtím říkali Zeman i Klaus. Jenže oni to před volbami neříkají, to je ten rozdíl. Fischer to moc dobře ví a s rozmyslným kalkulem se přidal k hnusné hanobící kampani.
Ne, o něho netřeba mít starost, jemu nouze nehrozí. Po tom, co udělal, ho přátelé přátel padnout nenechají.
|
Jak kdo. Náš rotvajler Bart se nebál ničeho. Vycházel z předpokladu, že se všechno dá pokousat, takže není třeba se toho bát. Pro něho byly uzpůsobené ke zkusu horkovzdušné balóny, kamiony dálkové dopravy, blesky v bouřce a samozřejmě rachejtle. Norinka je v tomto (a nejen tomto) ohledu Bartův opak. Nebojí se jen toho, o čem se přesvědčila, že není třeba se toho bát a proces přesvědčování se není zrovna jednoduchý. Po půldruhém roce života se už nebojí cyklistů. Jak by dopadlo setkání s občanem jedoucím na skejtu nevím. Zatím vždy dopadlo útěkem. V děsu prchla také včera, protože jsme v Břežanech na náměstí spatřili kluka, který běžel se školní brašnou na zádech na autobusovou zastávku. Bylo by bývalo dobré, kdyby se Bart aspoň trochu bál a neškodilo by ani Noře o něco víc statečnosti.
Ale tak je to s vlastnostmi lidskými i psími: třeba nejsou ideální, ale jsou svojské a bez nich by dotyčný člověk i pes nebyl dotyčný.
|