Nicméně případ netřeba dramatizovat. Stejně jako Jiří Rusnok se chovali jeho předchůdci v ranku vrcholných papalášů napříč politickým spektrem. Z toho se nevymanil ani Václav Havel, nyní proklamovaný za takřka svatého, naopak, ten to začal, když jezdíval na zahraniční cesty obklopen pestrou tlupou opilých kamarádů z disentu. Tehdy se o tom nepsalo a tisk se podobnými výlety a úlety nezabýval ani v souvislosti s papaláši následujícími. Rusnok a Zemanova partaj jsou ale u tisku v neoblibě, a bude tedy na ně aplikována větší přísnost a větší pozornost.

Nicméně jako každá maličkost je i tato symptomatická.

Politickou sabotáží napříč politickým spektrem se podařilo neprosadit zákon o státní službě. Čistě profesionální pozice jsou obsazovány kamarády a korupčními partnery, eventuálně milenkami či milenci, a pak se snadno stane, že rozcapená milenka premiéra úkoluje ve své soukromé věci zpravodajskou službu.

Kdyby si byl vysoký úřední vědom, že se dostal na svoji pozici díky kvalifikaci a dosavadním výsledkům a že mu tedy žádný politický papaláš nemůže ublížit a ohrozit ho šikanou a vyhazovem, choval by se jinak. Sebevědomě a nezávisle. Pak by mohl říct: Milostivá paní a slečna dcera do New Yorku? Ano, pane premiére, ale za své.

Toho se hned tak nedočkáme. A naivní ten, kdo věří, že změna přijde s panem Babišem, protože on "to nemá zapotřebí" coby miliardář. Ano, on jistě ne. Ale není sám, obklopují ho dychtiví podpůrci. A ti, pokud projekt uspěje, budou chtít odměnu.

Jak jinak, než ve státní správě za státní peníze? Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz To jsem byl hnusnej!
Odpoledne jsem se zastavil v Bauhausu koupit osm miňonek svíček do lustru v kuchyni. U nás v Tescu mají jenom čiré, chtěl jsem matové. Tak to jsem si dal! Bauhausový pán mě poučil, že matové miňonky svíčky se nevyrábějí a mám tedy na výběr mezi šetřivkami za sto pade, ale ty pomalu nabíhají, a LEDkami za dvě stě čtyřicet. No a když jsem stál před touto Sofiinou volbou, zavolala mi slečna z peněžního ústavu a jestli mám chvilku času.

Nechtěl jsme být hnusnej a tak jsem povídal, že si čas udělám, pokud ovšem mi nenabízí půjčku.

"Ne, ne," ujišťovala.

"O co tedy jde?"

„Máme nový produkt. Nabízíme vám kartu a na tu můžete nakupovat a nemusíte mít peníze...“

„Já mám peníze.“

„To nemusíte mít vždycky.“

„Pak si ale nic nebudu kupovat.“

„S naší kartou můžete!“

No a to mě fakt přestalo bavit – a teď nastala další volba: mám utnout to nešťastné děvče které je zaměstnané tím, že přemlouvá lidi, aby zabředli do dluhů, anebo mám tu její litanii poslouchat, abych jí udělal radost – a možná někdo stopuje, jak dlouho někomu hučí do ucha a podle toho je prémiovaná a třeba šetří na lampičku a vní bude svítit miňonkami a netuší, že je ekologisti zakázali a bude přemýšlet, jestli si pořídí šetřivku za sto pade anebo LED za dvě stě čtyřicet...

Nakonec jsem ji přece jen utnul s trýznivým vědomím, jak jsem na to děvče hnusnej. A koupil LED, bez karty. Za trest.