 |
Jistě je mnoho ekonomů, kteří přesně chápou, o co jde. V americkém Kongresu se v uplynulých dnech hrálo o platební neschopnost a nikdo nesměl navštívit Sochu svobody, protože nebyly peníze na mzdu pana štiplístka. Nebylo to moc zajímavé a málokdo tomu u nás věnoval pozornost. Pravda, objevily se prognózy, jaké strašné důsledky by měla nedohoda amerických politiků pro světovou ekonomiku. V době, kdy píši tyto řádky, se dohoda rýsuje na obzoru a soudný den tedy nenastane.
Nicméně i zcela laickému pohledu, jako je ten můj, se otevřela perspektiva poněkud děsivá. Americká ekonomika jede na dluh a míra toho dluhu se musí zvyšovat. Letos se třeba podaří odvrátit katastrofu, ale půjde to vždycky?
Světovou ekonomiku zasáhla americká hypotéční krize. Vznikla v době Clintonovy administrativy. Tehdy lidumilové u moci se nacházející usoudili, že je antisociální, když banky umožňují hypotéky jenom těm lidem, kteří jsou bezpochybně schopni hypotéku splácet. Míti hypotéku patří k základním lidským právům. A bylo zaděláno.
Možná to bude fungovat ještě dlouho. Po volbách nás čeká vláda levicová. Ta bude radostně utrácet z budoucích příjmů, které možná ani nenastanou. Lidé jí budou tleskat. Dluh nepřináší žádnou bolest, žádné omezení. V životě ano. V životě soukromník radostně utrácí a věří reklamám peněžních černokněžníků a raduje se, dokud nepřijde exekutor.
V rovině státu ale tahle hrozba neplatí. Žádný exekutor nepřijde. Bude se utrácet na dluh vesele dál a běda vládě, která se pokusí ten mejdan aspoň omezit.
Dopadne jako Nečasova vláda.
Pošlou na ni policajty a bude po vládě.
|
Nora běhá po zahradě, domácí lidé v počtu jeden či dva jsou uvnitř. Noru běhání omrzí a chce se vrátit domů. Obvykle chodí prosklenými dveřmi do kuchyně. Přiběhne ke dveřím a tlapkou zabuší. No a domácí osazenstvo jde otevřít. Někdy jsou dveře jenom přivřené a povolí pod tlakem Nořiny tlapy. Funguje to velmi dobře. Je zavřeno, udělá se buchy buch a je otevřeno.
Až se stane, že je jeden domácí člověk někde u všech čertů a druhý domácí člověk si vyrazí s Norou na procházku a po návratu zjistí, že si nevzal klíče. Jinými slovy, že si zabouch. Prekérní situace. Nora nechápe náhlou nervozitu, teoru vycítí a nerozumí prudkým slovům, jež padají. Běží ke dveřím do kuchyně a uděláí buchy buch.
Tak je to spravne, tak ma byt.
Teprve když zjistí, že to nefunguje, se udiveně otočí k domácímu člověku, který klne s mobilem v ruce, neboť se nemůže druhému domácímu člověku dovolat:
Co je tohleto za pořádky? Udělám buchy buch a ono to nefunguje!