 |
Šéf lidovců Pavel Bělobrádek orodoval u prezidenta Miloše Zemana ve věci lidoveckého obsazení ministerstva zemědělství. Po setkání oznámil publiku, že nemůže za prezidenta mluvit, což opravdu nemůže, ale že podle jeho domněnky prezident chápe, proč lidovci tolik o tento úřad stojí.
Což o to, prezident opravdu s největší pravděpodobností lidovecké důvody chápe. Jde přece o církevní restituce, přičemž právě ministerstvo zemědělství bude v rozdílení majetku hrát klíčovou roli. Jemu je přisouzena role posuzovat oprávněnost či neoprávněnost nároků. Bude to jedno z velkých témat nadcházejícího období a Bohuslav Sobotka by byl pošetilý, kdyby rozhodující roli lidovcům umožnil. Ony ty nároky jsou v mnoha případech nejasné. Církve, najmě pak katolická, se netěší v českých a moravských zemích obliby od popravy českých pánů na Staroměstském náměstí a oklešťování majetků začalo hluboce za Masarykovy první republiky. Takže není jednoduché udělat čáru a určit, co zabavili komunisté a co nekomunisté.
Bělobrádkovo prohlášení nese ještě jedno milé poselství. Oba se prý shodli na tom, že s ustavením vlády netřeba spěchat. No jistě, to je Zemanova teze, vždyť už nás ujišťoval, že belgické ne-vládí trvající dva roky znamenalo pro Belgii hospodářský přínos. Na co vládu ústavní, podpořenou parlamentem, když máme Rusnoka a celou tu veselou partu kamarádů?
Tahle kombinace jistě vyhovuje Zemanovu pletichářskému myšlení. Proti němu ale nestojí Nečas omámený testosteronem, ale bezskrupolózní Babiš. Ten je schopný se spojit s kýmkoli, i s Okamurou. No a Sobotka sestavení vlády nutně potřebuje. Půjde jen o to, kdo bude tahat za kratší konec provazu.
A Zeman? Po razantním nástupu to vypadá, že provaz v ruce už vůbec neudrží. Zatím se zabývá tím, že se zbavuje všeho, co trapně zavání prací, ať je to jmenování profesorů nebo udělování milostí. Ovšem pletichaření je také práce a ani ta se mu nedaří, viz volební výsledek jeho osobní politické strany, hodnocený jako nejhorší poměr vložených finančních nákladů oproti výsledku od roku 1989.
|
zítra bude nejkratší den a nejdelší noc. Mám někdy pocit, ve večer přichází už po obědě a že s Norou provádím jen noční bojové hry. Nejsem s tím pocitem sám – v sousedství se rozmáhá užití světélkujících obojků. Vyrazím s Norou a kolem nás to vypadá jako na kongresu světlušek.
Nora má řádný kožený obojek se psí známkou a s destičkou s telefonním číslem pro případ, že by se zaběhla. No a v noci ji vidím, to její bílé tělíčko ve tmě svítí. Skoro.
Jak ale to bude, až napadne sníh?
Přirozeně, že bych měl mít zkušenost z loňska, ale na tyhle zážitky se rychle zapomíná. Mizí jako sní. Loňský.
|