Ministr vlády bez důvěry Martin Pecina rozčísl situaci kolem dvouvládí v policii tím, že zrušil jmenování Martina Červíčka do funkce policejního prezidenta coby nezákonné – jelikož jeho uvolnění z dosavadní funkce odporovalo zákonu, a tudíž nemohl být legálně jmenován. Což znamená, že jediným prezidentem se stává Petr Lessy. Nebyl by to ale Monty Python, respektive Blbákov, kdyby se to obešlo bez komplikace. Petr Lessy hned prohlásil, že na funkci nelpí a okamžitě se jí vzdá, až nastoupí nový ministr vnitra. No a protože dobře informovaní kruhové kolem Miloše Zemana prozradili, že prezident má výhrady prakticky vůči celé navrhované vládě premiéra Bohumila Sobotky, který není premiérem, jelikož ho Zeman nejmenoval, třebaže sliboval, že jmenuje toho, koho mu navrhne vítěz voleb, nový ministr vnitra nenastoupí hned tak a zůstane jím ještě dlouho Martin Pecina, ministr vlády bez důvěry parlamentu.
Tak co, je to víc Monty Python nebo Blbákov? Takhle dokonale se podařilo nabourat exekutivu Miloši Zemanovi ani ne za celý rok jeho úřadování.
Nicméně zkusme hledat pozitivní momenty. Zemanovi nelze upřít, že dotlačil kapry, aby si vypustili rybník, a pod jeho tlakem se konaly předčasné volby. Ty skutečně překreslily politickou mapu, ať se to komu líbí nebo ne: došlo ke změně a změna je něco, co k demokracii patří, je jejím základem, ba podstatou. A teď tlačí parlament k přijetí zákona o služebním poměru. Ten zatím parlament, tato nejrafinovanější zájmová skupina, abych to vyjádřil ohleduplně, dosud bojkotovala. Tento zákon omezí rozdělování pašalíků přátelům přátel a podpoří princip stability ve státní správě – jakkoli si nedělejme iluzi, že se nenajde nějaká česká modifikace. Pokud se zákon podaří protlačit, bude to nesporná Zemanova zásluha a
“Vezmi si čepici!“
“Nevezmu.“
První hlas je ženský, druhý dětský, nějaký chlapeček se vzpouzí mateřské autoritě. Nora opatrně přechází na druhou stranu ulice,zastaví se a pozoruje, co se bude dít. Vyhrne se chlapeček, tlustí, očividně vzpurný.
Matka: „Sedni si dozadu!“
Chlapeček: „Nesednu! Budu sedět vzadu.“
A hrne se kolem předku auta ke dveřím. Na to Nora přísně:
“Haf haf haf!“
A šup, už se ten kluk šmejknul zpátky, k mamince, pro čepici, aby pak byl usazen vzadu!