Václav Klaus v roli stínového kouče nového prezidenta se snažil přesvědčit veřejnost, že to, co se děje kolem sestavení vlády, je normální, avšak těžko rozptýlí pochybnosti mnohých. Je sice pravda, že se i v minulosti vyjednávání vlekla, ovšem bylo to vždy proto, že parlamentní většina byla problematická, pokud vůbec nějaká, a bylo třeba vnitřní korupce a přeběhlíků, aby vůbec nějaká vznikla. Tato situace nyní nenastala. Jedny průtahy byly ospravedlnitelné rozdílnými výchozími pozicemi budoucích partnerů. Jestliže sociální demokraté chtěli zdanit všechno a anonisté nic, pak samozřejmě to vyžadovalo čas, aby se nějak dohodli. Zemanovy obstrukce však žádné rozumné důvody neměly, byla to jen ukázka arogance státního úředníka, který si vychutná kdejaké zákoutí v zákonech, respektive v ústavě, aby předvedl svůj majestát. Ke stabilizaci nebo kultivaci politické situace nepřispěl svým postojem vůbec ničím. I ta poznámka o splnění podmínek je drzá. Bohuslav Sobotka jen dělal to, co mu předpisovaly výsledky voleb. Jako předseda vítězné strany se ujal iniciativy a druhá vítězná strana mu tu roli nehatila.
Ale toto jsou jen marginální poznámky. Vývoj zdá se plyne k rozumnému vyústění. V době, kdy v republice stoupla nezaměstnanost na rekordní maximum a zmírnění tempa poklesu ekonomického výkonu vítáme jako skvělý úspěch, je politická nestabilita to poslední, co si můžeme přát.
Což o to, není to žádná šereda. Nicméně, aby to obdivování na ní nezanechalo stopy... Zatím je to krasavice inteligentní, ale...
Moje maminka ráda charakterizovala určitý typ slečen slovy „Byla jsme tak krásná, až jsem zblbla“.
Věřím, že to Noře nehrozí...