Na husákovsko-bilakovském režimu bylo pozoruhodné, že si ho nechala česká část komunistického establishmentu líbit. Jistě, byl to systém vymyšlený komunistickými Asiaty v Kremlu. Rozděl a panuj, to byla zásada, kterou přivedli k dokonalosti. Velmi šikovně rozehráli partii Čechů proti Slovákům. V roce 1968 se Češi provinili tím, že tíhli k demokracii, kdežto Slováci ohřívali nacionalistickou polívku. Naplno se to pak opakovalo po roce 1989, kdy se Češi pokoušeli vybudovat demokratické instituce, kdežto Slováci stát prostě roztrhli. Těchto tendencí využili Rusové. Pomocí klínů rozervali i komunistické vedení. Slováci v něm hráli vrch, stali se panským národem a s oblibou opakovali slogan "vy budětě robiť a my buděme vládnuť". Češi si to nechali líbit.
Historie? Ne tak dalece. Vasil Bilak se dožil 96 let v podstatě v klidu. Nestanul před soudem, natož aby byl nějak potrestán. I to je součást absurdity polistopadového režimu. Bolševičtí předáci a profesionálové tajné policie dožívají v klidu, kdežto propírány jsou jejich oběti.
Vasil Bilak zemřel a nikoho to nevzrušuje. Mladá generace nezná jeho jméno vůbec anebo jen jako pouhý zvuk, ti se smyslem pro moderní dějiny vědí, že nějaký Bilak byl. Mrazení v zádech při vyslovení jeho jména nepocítí. To je vyhrazeno generaci starší, která vnímala, že Vasil Bilak byl jeden z hlavních předavačů mrazu, který přicházel z Kremlu.
Teď přichází z Kremlu jiný mráz, v podobě už ne komunistického mámení, ale v podobě nacionalismu, xenofobie a náboženské bigotnosti prohlašující se za ochránce tradičních hodnot.
Na nové Bilaky se čeká. Nemusíme se bát, že se nenajdou.
Nejdříve odpadl Fanánek. Usoudil, že je tu příliš mnoho nožiček a ocásků a odešel do patra na pelíšek. Nora vydržela déle, pak se ujala výchovné role a pokoušela se zklidňovat situaci. To se podařit nemohlo, takže to vzdala a ulehla na pelíšek v kuchyni. Na kanapi zbyl dvoupes s osmi nožičkami a dvěma ocásky, ňafající a rotující. No a i ten se rozpadl na dvě spící štěňátka.
Vše dojde ke konci, i mnohopes.