Pondělí 10.2. 2014,
-
V syrském Homsu pokračovala humanitární operace OSN
- Turecká policie tvrdě rozehnala protesty proti omezení internetu
- V Kyjevě se opět demonstrovalo, úřady varují před terorismem
- Šéfové koalice by se podle Jurečky měli sejít kvůli lustracím
- Zaorálek chce co nejdříve navrhnout nové ambasadory
- Sociální demokracie definitivně schválila eurokandidáty
- Kvůli korupci při legalizaci pobytu cizinců je 6 lidí ve vazbě
- Jurečka odhalil na ministerstvu milionové nesrovnalosti
- Počasí v Praze: postupně zataženo, přes 8 stupňů
Skoro fifty fifty
Velmi vyrovnané bylo švýcarské referendum, které pak podpořilo těsnou většinou omezení přistěhovalectví do země. Přitom právě Švýcarsko bývalo vždy symbolem slušného azylu pro pronásledované, třebaže ani před válkou a za války nemělo ani zdaleka dveře otevřené nešťastníkům prchajícím před nacisty. Referendum zvrátila nacionalistická izolacionistická partaj. Je to početně bezvýznamné, avšak viditelné vítězství síly, která má svoje zástupce ve všech evropských zemích.
Proti sobě stojí dvě protichůdné tendence. Evropa v podstatě vymírá, bezesporu stárne, ubývá mladých lidí a ti, co jsou, nechtějí pokud možno nic dělat. Život v Evropě by se bez přistěhovalců zastavil a platí to i pro Českou republiku. Naproti tomu jsou přistěhovalci vnímáni jako problém a namnoze problémem jsou. Bylo by to krásné, kdyby se do Evropy hrnuli kvalifikovaní soustružníci a svářeči. Ti také přicházejí, ale větší je počet ubožáků, kteří prchají před nesnesitelnými podmínkami doma, nic nedovedou, nic se nechtějí nebo nemohou naučit a nezbývá jim než se – jak se hezky říká – radikalizovat.
Vítězství izolacionismu je těsné a rozumnější část Švýcarů je z něj nešťastná. Poslouží ale jako argument jiným izolacionistům jinde. Ono Švýcarsko se svými referendy slouží za příklad i v jiných ohledech, jako třeba u nás se jím ohání politický dobrodruh Okamura. Jistě bude švýcarského referenda používat jako argument, on, autor myšlenky "Cikáni do Indie". Ale ti rozumnější by si měli uvědomit, komu může referendum posloužit i v tak ctihodné a rozumné zemi, jako je Švýcarsko.
Do třetího týdne
Nora vychází s Gari výborně, jen ve vysoké trávě ji volchuje. Jev podivný, nevysvětlitelný, někdy ho popíši podrobněji. V lese hraje Nora s Gari hru o větev. Je vcelku prostá. Popadne větev, Gari ji chce taky žvejkat. Nora utíká a Bari běží za ní. Marně volám na Gari, že jestli je něčeho v lese dost, tak popadaných větví a že snadno najde svoji. Ne. Ona chce tu, se kterou běží Nora.
Nora běží ne na půl plynu, běží na desetinu plynu, aby jí Gari stačila. Obě pak opisují kolem mě kruh o poloměru pětadvaceti metrů. Nakonec se Nora zastaví a dovolí Gari, aby s ní zápolila.
No a to je součást procesu, jímž se Gari mění z kulatého štuclíka v pejska.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz