 |
Rozklad státní moci na Ukrajině rozhodně není žádné vítězství demokratických sil nad autoritářským režimem. Je to rozklad velkého lidnatého a potenciálně bohatého státu a to nejhorší, co lze dělat, jsou ideologicky podbarvené zásahy. Miloš Zeman má samozřejmě pravdu, když nabádá k demokratickým volbám, ovšem demokratické volby nelze uskutečnit v rozvráceném státě. Jakmile nastane rozvrat, extremistické síly cítí příležitost urvat takový díl na moci, jaký by jim žádná demokracie neumožnila. Hrozbou pro demokracii na Ukrajině dnes už není ani tak Janukovyč jako teroristé s Molotovovými koktejly v ruce.
Otázka, jak to dopadne, není na místě: už to dopadlo. Řád je zde očividně v troskách a neexistuje optimální scénář, což by byly svobodné, demokratické, nezávisle kontrolované volby. Krym chce k Rusku, Halič chce být západní stát, ale stojí o to Rusko a stojí o to Západ? Evropská unie udělala obrovskou chybu, když uznala Kosovo coby řádný stát. Budeme legitimizovat Halič?
Lze si ovšem představit racionální přístup. Ten by znamenal okamžité utnutí morální, natož pak fyzické podpory rozkladným silám a souběžně s tím tlak na oslabený režim, aby přistoupil na svobodné volby. Nabídka voleb by jistě nezhoršila situaci a postoj k nabízeným volbám by aspoň trochu osvětlil záměry a smýšlení rozmanitých skupin, které čile válčí, aniž by o nich demokraté Západu měli tušení.
Nedělejme si iluze, že se nás rozklad Ukrajiny netýká. Rozklad Jugoslávie přečkala Evropa bez újmy, ovšem jednotlivé části někdejší Titovy federace byly na samostatnou státnost připraveny lépe, než ad hoc vznikající útvary ukrajinské. Problémy nastaly především v důsledku promísení etnik, což samozřejmě v Ukrajině existuje také.
Je to požár, páchne až k nám a důsledky budeme bohužel splácet - i proto, že evropská a americká politika ho pomáhaly rozdmýchat.
|
|
Ve svém Subaru jezdím už pět let a konečně se vyskytla porucha. Má nárok starý dobrý subáč, řekl jsem si. V mrazech (ano, i ty byly, byť krátce) přestalo jít okno pravých dveří. Jsem na okna v zimě opatrný od té doby, kdy jsem u svého předchozího Rovera zmáčknul knoflík a elektromotor rozerval převodování okna a okno sjelo a nechtělo v rámu držet a součástka nebyla k dostání a bylo mínus dvacet.
Návštěvu servisu jsem odkládal, ale dnes se vyskytla vhodná příležitost a dojel jsem k Zierovi do Ohrobce. U Ziera se podívali, podumali a závadu rychle odstranili. Účtovali si sto dvě koruny.
Jak to? Je to jako v té anekdotě, kdy si Kohn pozval instalatéra a on udělal ťuku ťuk a záchod splachoval. Rozčiloval se nad účtem sto dvě koruny. Za pouhý ťuk ťuk? Ťuk ťuk stojí dvě koruny, vysvětlil instalatér. Vědět kam ťuk ťuk je za stovku.
Já totiž zmáčknul dětskou pojistku, o které jsem pět let netušil, že v autě mám.