Janukovyč viditelně v čele státu zůstat nemůže. Legitimita jeho zvolení vyvolala pochybnosti a za jeho éry se veřejný pořádek v zemi zhroutil, to je bez debaty. Ve čtvrtek intenzivně jednaly špičky diplomacie zemí EU. Výstupy jsou mlhavé, nicméně, zdá se, rozumné – je třeba bezpodmínečně tlačit na nové volby, v nejbližším termínu.
Čert ale byl vypuštěn z pytle a kdo si jednou prásknul z pušky a hodil na policajta flašku s benzínem a radoval se, jak ten chlápek pěkně hoří, ten jen tak nepůjde s lístkem k urně a nebude čekat, jak to volební komise spočítá.
Žádný stát Evropské unie by si nenechal líbit takové výstřelky násilností, jakých jsme svědky na Ukrajině. Hrozba z Ukrajiny se nejmenuje Janukovyč, to je politická mrtvola, která odejde a nikdo po ní nezapláče. Ta hrozba, to jsou ozbrojení fašisté, a kdo tu hrozbu nevidí, je zaslepený. Bohužel, i ti slušní lidé demonstrující ve prospěch demokracie na Václavském náměstí podporují bezděky právě tyto lidi, kterým o žádnou demokracii nejde, jenom o moc, která jim připadá v napůl zhrouceném státě na dosah.
V praxi to pak vypadá třeba tak, že jdu po ulici. Gari se batolí za mnou. Ohlížím se, dejme tomu, každých třicet vteřin. Ohlédnu se tedy, jdu dál a za patnáct vteřin se ozve hlaholení. Ohlédnu se, Gari nikde a hlaholí dům.
No jo, pootevřená vrátka, otevřené dveře a Gari se jim zjevila v kuchyni jako malinký chlupatý duch!
To je ještě dobré. Včera vlezla lidem do auta. A měl jsem kamarádku a ta měla ovčáka a ten nastupoval do autobusu – a odjel jí. To bylo teprve zlobeníčko!