Mezitím ovšem ruští vojáci Krym obsadili.
Je to možná v současné vřavě detail, nicméně podstatný. Národy jsou na jazyk mimořádně citlivé. Sáhněte jim na něj a máte malér. O postavení českého jazyka naši pradědové zápasili s Rakouskem až do rozpadu monarchie. Otázka zní: proč nový ukrajinský parlament, o jehož podstatě mnoho nevíme, ale žádné volby neproběhly, zrušil stávající jazykový zákon?
Protože jede na vlně emocí a podle všech známek to, co se na Ukrajině děje, je v moci emocí, nikoli rozumu.
Došlo tam ke státnímu převratu. O tom není pochyb, Janukovyče vyhnali nikoli ústavními prostředky. Ustavila se nová garnitura. Kdyby přemýšlela a jednala racionálně, asi by pokládala vztahy s Ruskem za zásadní prioritu i v tom případě, že se chce od Ruska emancipovat a více se přichýlit k Západu. A co udělá tato garnitura? Zašťourá do vosího hnízda a zruší jazykový zákon. To není racionální. Dokonce to není ani emocionální, je to prostě hloupé.
Známe tento mechanismus z osmašedesátého roku, kdy se včerejší sekerníci a kovaní komunisté převtělení na demokraty předháněli v progresivismu a demokratismu. Rozumní lidé i ze strany české emigrace je varovali; nedbali a srpen 1968 byl následkem.
Prožíváme vlnu emocí. Rusko samozřejmě nemůže převálcovat a anektovat Ukrajinu. Jenže Krym je součástí Ukrajiny jen v důsledku vrtochu tragigroteskního komunistického monarchy Chruščova, který ruský Krym Ukrajině věnoval, jelikož to bylo jaksi jedno, Ukrajina byla tak jako tak sovětská a terorem zpacifikovaná. Západ teď předvádí všemožné figury odsudku a rozhořčení. Někdy je to groteskní, jako když náš ministr zahraničí Zaorálek zapomíná na to, že nasadil vše, aby pomohl Rusku torpédovat projekt začlenění Česka do obranného systému NATO a exponoval se v akcích novodobé KGB proti radaru v Brdech. Tehdy ubezpečil Rusy, že Česko je udychtěný pes u jeho prahu. Teď Zaorálek předstírá štěkot a v duchu doufá, že z toho nebude mít průser, podobně jako Zeman, který se stal prezidentem za podpory ruského Lukoilu a varuje Rusy před kopáním příkopů.
Emoce opadnou a nastane chvíle pro realitu. Ta musí být jen jedna – opravdu svobodné volby na Ukrajině pod přísným mezinárodním dohledem. Ostatně, ty už jednou byly za konsenzu velmocí domluveny a projekt tiše padl pod stůl, jelikož na vlně emocí se chce nejeden potentát povozit. Ty volby však být musí a na Krymu patrně referendum: je nějaký rozumný důvod, proč by tam nemělo být?