 |
... se referendum na Krymu uskuteční? Samo o sobě je toto referendum šílené. Volba mezi "fašismem a Ruskem" je do té míry fašistická, že to snad ani žádná volba není. Toto referendum s největší pravděpodobností proběhne, ovšem bude na Rusku, konkrétně na Putinovi, zda vezme jeho výsledek za bernou minci a opravdu poruší mezinárodní dohody a změní hranice, anebo odsune referendum do panoptika politických kuriozit, na které se časem zapomene.
Můžeme se do nekonečna dohadovat, jak to vzniklo a kdo to zavinil, a pro tezi o evropsko-americké spoluvině hovoří vážné argumenty. Nicméně změna hranic v Evropě v důsledku nátlaku jiného státu je od válečných dob bezprecedentní.
Putin jistě má možnost vycouvat z nepříjemné situace, do které se vlastní vinou dostal. Má pod kontrolou ruské veřejné mínění a jistě by dokázal najít nějakou formuli, která by mu pomohla doma odpředstírat vítězství, a tudíž by si zachoval tvář. Pokud to neudělá, pokud tedy Krym opravdu anektuje, bude to provokační výzva demokratickému světu a Rusko se ocitne v jiné epoše.
Bude ovšem záležet na odezvě Západu. Ta americká bude jistě tvrdší, protože Amerika není na Rusku závislá. Evropa je v mnohem obtížnější pozici. Zatím svými ušlechtilými tlachy pomohla krizi vyvolat, nerealistickou podporou jednoho politického proudu. To by ji mělo zavázat k tomu, aby statečným postojem pomohla krizi ustát, i za cenu ekonomických nepříjemností, které nutně nastanou.
Námět pro referendum
Když už jsme u referenda, je to námět. Tomio Okamura chce postavit ve vilové čtvrti v Praze 6 pro sebe a svoji přítelkyni domek. Skromnému člověku tři patra musí stačit. Jenže prašivý úředník mu třípatrový domek zatrhl, že v oblasti mohou být jen dvoupatrové domy maximálně. Co kdyby Tomio Okamura uspořádal v okolí své parcely referendum, co tomu sousedé říkají? Referendální otázka by mohla být mnohem prostší, než je ta kulišárna na Ukrajině, kde referendum zní "chcete k Rusku hned nebo až pak". Tady by zněla: "Chcete mít v sousedství třípatrový dům, ano - ne." A hned by bylo jasno a bylo by to demokratické nakvadrát, přesně tak, jak Okamura chce.
|
Gari roste a už jí nestačí její původní štěněčí pelíšek. Ne snad, že by jí to vadilo, leze do Nořina pelechu. Takže jsme koupili ještě jeden pelech, pořádně veliký, přesně takový, jako má Nora. Radost byla veliká, Gari je nadšená z důstojného rozměru king size brlohu a hned se na něm uvelebila.
Je o ovšem složitější. Ukázalo se,že Gari přece jen ráda leze do pelechu Noře a Nora si oblíbila Garin pelech, ovšem pak Gari usoudí, že ten její pelech je přece jen lepší a ledva Nora vytáhne pat, usadí se v něm. Je to zřejmé vyjádření pradávné pravdy „ten druhý je lepší“, jenže, jak určit, který je ten druhý,když mám pocit, že ten druhý je ten, ve kterém momentálně nejsem a pelechy střídám?
Je to složitý problém a proto mají pejskové tak složité uvažování, protože si naněj zvykli.