Česká a slovenská politická scéna má ale i své společné body. Český volič dal šanci Andreji Babišovi, taktéž nováčkovi v politice. Dal mu šanci, aniž měl tušení, jaký je Babišův politický program, přičemž není jisté, zda to sám Babiš ví ještě dnes. Voliči stačilo, Babiš že nepatří k té nenáviděné partě, která si zprivatizovala politiku a osobní zájem předřadila před zájem veřejný. Ani o Kiskovi není známo, co vlastně chce, kromě toho, že chce být prezidentem a sjednotitelem všech Slováků. Je jako obchodník, který si otevřel krám a není jasné, jestli to bude pekařství nebo drogérie. Slováci ho zvolili, protože mu věří, že v tom krámě bude míň krást než ti, co si krámy otevřeli před ním.
Obě tyto volby mají své pozitivum i negativum.
Pozitivum je v tom, že demokracie prokázala schopnost volby. Je tu mechanismus, jak odstavit ty, na které běžně nadáváme v hospodě. Stačí jít k volbám a hodit lístek do urny se jménem někoho jiného. Stále ještě mnoho lidí tuto prostopravdu nezná. Nicméně v Čechách má zatím Babiš úspěch a jeho popularita roste, zatímco podpora tradičních politických stran klesá. Chyb zatím udělal jen málo a ty jsou komické, jako že chtěl poslat finanční kontrolu na webový server, který o něm nepěkně psal. V civilizované zemi by ho to stálo politickou kariéru (ale... neudělal by to, ani by ho to nenapadlo!), tady se omluvil, aspoň že tak. Pozitivum tedy je v tom, že se ukázalo, že volba možná je.
Negativum je v tom, že se hroutí podpora politických stran. Klasický politický stroj s jeho stranami, parlamentem do nekonečna všechno probírajícím, s půtkami a skandály, to je cosi, co se v dějinách nejlépe osvědčilo. Nebo jinak – všechno ostatní bylo neskonale horší. Ani Babiš, ani Kiska nepřeskočí stín systému. Nemohou zjednat náhlou a očividnou a efektivní nápravu. Samozřejmě mohou přispět k evolučnímu směřování ke slušným poměrům, k nimž, jak pevně věří, navzdory všemu směřujeme už čtvrt století po víc než půl století abnormality a neslušnosti. Ze sklepa se ale chodí přinejmenším stejně dlouho, jako se do sklepa sestupovalo.
Největší nepřítel obou Andrejů jsou nepřiměřené naděje, které na ně jejich voliči vkládají.
Ke starostem byl celkem vzato důvod, jak totiž sdělil vlčákův pán, nedaleko odtud bydlí dvoumetrákový kanec samotář, ne moc vrlý. Možná dokonce, že jsme narazili na jeho stopy. Na nedalekém poli se táhly nepravidelné brázdy si vyryté řady a v nich jakési stopičky. Zanechal je tu kanec?
Možná to byli Mimozemšťané. To bych se zase tvářil starostlivě já.