V současnosti se mluví o R35. Ta má spojit Liberec přes Hradec Králové s Olomoucí a Lipníkem nad Bečvou, dále pak cesta vede na Ostravsko a do Polska. Kdyby tato stavba, uvažovaná už v osmdesátých létech, byla v provozu, dopravní osa Praha Brno by nebyla ochromená rekonstrukcí, která je plánovaná na deset let. Nad tím nemá smysl plakat. Co ale je je šílené a co svědčí o stavu mysli našich zákonodárných sborů, je skutečnost, že se majitelům předmětných pozemků nabízí třicet korun za metr, přičemž zákon byl údajně nastaven tak, aby se zamezilo spekulacím.
To je stav mysli lidí, kteří o nás rozhodují. Nepřemýšlejí o zefektivnění, o cíli, o smyslu věci, o podstatě. Důležité je, aby nezbohatl někdo jiný než oni.
Spekulace s pozemky v trase dopravních cest je stará jako lidstvo samo. Je třeba položit na jednu misku vah výsledek, tedy realizovaná stavba se všemi benefity pro společnost, a na druhou misku eventuální spekulaci s pozemky. Že se někdo dozví, kudy půjde ta či ona trasa, za babku koupí a se ziskem prodá. Tak ať vydělá. Na včasném dokončení liniové stavby vydělají všichni. Na zablokování dopravního systému prodělají všichni. Nejhorší je, že obstrukce na našich liniových stavbách stojí nejen peníze a čas, ale i lidské životy. Každá prodleva v dokončení té či oné dálnice je zaplacena hroby.
Odpovědnost žádná.
Se setkáváním souvisí zapomenutí se. Po setkání nastane hra a Gari ráda zapomene na to, že má svoji smečku a že tahle potkávací smečka je dočasná. Výborně se osvědčuje píšťalka. Její hvizd je rozhodně účinnější než nějaké povykování Gari ke mně. Gari přiběhne a říká: promiň, já se zapomněla.
Však vím. Proto pískám.