S hranicí pro sněmovnu je to vcelku jasné – projevuje se tu snaha rozmělnit sněmovnu na nepřehledné množství malých subjektů. V případě eurovoleb je ten záměr ještě zřejmější. Křesel je jednadvacet a ten počet se asi těžko bude nějak podstatně měnit (při poslední změně jsme o jedno křeslo přišli). Kdyby hranice byla, dejme tomu, tříprocentní, prošli by ještě Zelení, Úsvit a Piráti. Každá strana by obdržela jedno křeslo, vzdát se křesla by museli tři nejsilnější, tedy ANO, TOP09 a ČSSD. Bylo by to lepší nebo horší?
V případě Evropského parlamentu by to asi bylo jedno. Nicméně, kdyby platil tříprocentní limit pro sněmovní volby, dostali by se do parlamentu ještě Zelení (3,19%). Při dvouprocentní hranici by přibyli Svobodní a Piráti. Mapa politiky by ani pak překreslena nebyla, protože jen Zemanovci přelezli jednoprocentní hranici a ostatní se tetelí někde blízko nule. Přitom evropské volby ukázaly, že je třeba se Svobodnými počítat, také Zelení jistě zastupují nezanedbatelnou část veřejnosti a Pirátům patří sympatie také nemalého segmentu.
Ony ty úvahy o změně limitu tak scestné nejsou. Háček jsem ale ukázal hned na začátku: jedni by nabyli, druzí pozbyli a ti, co by zcela jistě pozbyli, by měli rozhodnout...
Pokárána? Ovšem. Jenže nepřichycena při činu. Neviděna. V trávníku je díra, a kdo jiný by to udělal?
Mohla to udělat Nora, už proto, aby opodstatnila svoje jméno. Ale takové věci Nora nikdy nedělá. Musela to být Gari, protože Gari je hrom do police a zlobítko a dělá takové věci.
Co když to udělala Nora? Pak nastane výchovný problém. Ale hlavu si s ním lámat budu já, ne Gari.
Takové věci jako je lámání hlavy ona nedělá.