O výsledku případu Jany Nagyové můžeme uzavírat sázky. I kdyby Ivo Ištvan nechal přes nastrčené novináře zveřejnit tucty odposlechů, je prachnepatrná naděje, že soudní řízení – po všech následných odvolání dopadne tak, že Nagyová-Nečasová skončí v teplácích. V teplácích přece není ani David Rath, přičemž jeho případ byl na první pohled průzračně čistý a jednoznačný. Hluk se zvýší, zvýší se i nechuť občanů a jejich nedůvěra k serióznosti státu, ve kterém žijí.
To samozřejmě není námitka proti vzniku Unie advokátů. Tito právníci, bezpochyby erudovaní a veskrze ctihodní lidé, mají na ustavení podobného společenství plné právu. Milovníci detektivek mohou vědět, že spisovatel Earle Stanley Gardner, otec Perry Masona, byl též advokát a jako takový členem spolku odborníků, kteří přezkoumávali hrdelní případy a podařilo se jim zabránit nejednomu justičnímu omylu. Potud je tedy ustavení Unie advokátů naprosto v pořádku.
Napadá mě poťouchlost.
V souvislosti s rozpočtovou odpovědností padly návrhy, že by zákonodárci byli i finančně odpovědní za udržení rozpočtu v daným mezích. Což takhle stanovit odpovědnost činovníků, kteří vláčí toho či onoho člověka tiskem a po soudech a zničí mu profesní dráhu a pak sud řekne „nevinen“ a jde si umýt ruce?
Aspoň to máchání v koši ve Vltavě, je v tom česká tradice.
Mimochodem, ona to asi nebyla jen tak koupel, ale tvrdý watterboarding se vším všudy.
Mokrý pes se pak uchýlí do křoví, aby se sám osušil. Mé nabídce ručníku nedůvěřuje. Vyleze pak ze křoví pokrytý jehličím a uschlými listy, velmi spokojený, jak to chytře zařídil.
Dnes mají přijít lijáky. Jen počkejte, holoto čtyřnohá, ještě budete drápkem rabat a vzpomínat na to teploučko, před kterým jste prchali do bahenních jam!