 |
Ministr Stropnický prezentuje veřejně návrh ministerstva obrany, aby v případě ohrožení republiky mohla vláda na základě údajů o reálném nebezpečí nařídit odvody branců. Podle současného branného zákona by k odvodu mohlo dojít až 72 dnů po vyhlášení, protože by musely rozhodovat obě komory parlamentu. Teprve potom by armáda mohla zahájit výcvik.
Současná situace je taková, že máme profesionální armádu hluboko pod zamýšleným stavem. Lze ji vysílat na zahraniční mise,ovšem na vnější ohrožení reagovat nemůže. Je samozřejmě součást obranné aliance, současný stav ale vyžaduje, abychom se schovávali za alianční sukně.
Na Stropnického iniciativu reagoval Jeroným Tejc a namítá coby předseda ústavně-právního výboru, že by parlament mohl odvody schválit i do dvou dnů. To by možná mohl, ale taky nemusel. Už dnes v něm sedí velká loby protirežimních poslanců a z mnoha oblastí našeho veřejného života můžeme najít příklady, jak se dá cokoli sabotovat zdržovací taktikou – přísně podle litery zákona.
Ministerský návrh je třeba veřejnosti vysvětlit. Novinky, tedy server podléhající Právu, ovšem návrh charakterizuje jako pokus obejít parlament. I to je ukázka potměšilého podpásového manipulování veřejným míněním.
Stropnického návrh je rozumný a pokud branný zákon bude v jeho duchu novelizován, bude to náznak, že to s obranou naší země myslíme vážně.
|
Sedíme v obývacím pokoji a pijeme kávu. Nora leží na svém křesílku. Gari velmi pomalu odchází do kuchyně. Za chvilku se ozve rána. Ne moc velká, je to jen takový divný zvuk. Zvedám se, abych se šel podívat a to už Gari vychází z kuchyně, pomalým, dá se říci loudavým krokem a nezúčastněně se dívá prosklenými dveřmi do zahrady.
Nad hlavou jí světélkuje svatozář.
Přicházím do kuchyně. Vše na svém místě. Nic není poraženo, nic nespadlo.
Něco ano. Balíček eidamu leží na zemi a čeká, až se Gari vrátí, zase tím pomalým, až loudavým krokem, který nebudí žádné podezření.