Vojenská stránka má hlavní osu a ta je zřejmě jasná: kdo raketu vystřelil. Teď už bylo publikováno, že jedna baterie raket BUK padla do rukou separatistů a v podstatě už jde o odtajnění záznamů, pořízených sledovacími systémy složek NATO i Ruska. Částečně to už udělal Barack Obama. Otevřená je otázka je leteckého koridoru nad válečnou zónou, v níž už několik letadel sestřeleno bylo. Jak je možné, že nebe nad válečnou zónou bylo otevřené pro civilní provoz? Odpověď na tuto otázku jistě bude především zajímat pozůstalé po obětech, nicméně jsou tu i přesahy vojenské a politické.

Zcela je otevřená otázka politická. Informace ze strany separatistů, Moskvy i Kyjeva jsou irelevantní, protože je nelze odfiltrovat od propagandy. Rozhodující ale budou postoje rozhodujících mocností, tedy Ruska, USA a EU, zde především Německa a vzhledem k podstatě tragédie i Holandska. Britský premiér Cameron projevil opatrnou tvrdost, když řekl, že vina za tragédii může padnout i na Rusko. Doporučuje větší tvrdost ze strany EU. Je to poněkud paradoxní postoj od politika, který si zahrává s myšlenkou odchodu z EU. Tvrdší postoj předpokládá větší politickou jednotu Unie. Věrohodný tvrdší postoj by mohla Unie zaujmout, kdyby se federalizovala a měla vlastní armádu, což je zatím utopie. Myslitelné jsou jen bojkoty, ovšem hospodářským bojkotem nelze prosadit strategické cíle, zvlášť když není jasné, co tím cílem je.

Na Ukrajině je občanská válka. Vojenské vítězství Kyjeva si lze představit, ovšem trvalý mír v zemi, stabilitu a start cesty k prosperitě lze zařadit do sféry chimér. Bylo prolito příliš mnoho krve, aby se situace dala uklidnit. Jugoslávii také nikdy už nikdo neslepí dohromady a bylo nutno se smířit jakožto s realitou se vznikem vysloveně gangsterského útvaru s rysy státu, jíž je Kosovo. Kypr je fakticky rozdělený už čtyřicet let a jeho sjednocení jev nedohlednu poté. Obdobné řešení pro Ukrajinu je ohavné, avšak realistické. Ostatně i ta jeho ohavnost je řádově mnohem menší než to, co se na Ukrajině děje.

Tandem
Obě běží jedna druhé v závěsu, Nora vede a Gari se dychtivě žene za ní. Tandem se řítí lesní cestičkou. Najednou se Nora zarazí a přísně hledí do křoví. Nejspíš se tam skrývá nějaký opovážlivý opeřenec. Gari se taky zastaví, kouká, co Nora bude dělat, zkoumá podezřelé křovisko a nakonec se do křoví vrhne.

Někdy se stane, že běží jako první Gari. Dlouho to netrvá. Nora se zastaví, Gari se pak ohlédne, co Nora dělá a když vidí, že Nora stojí, taky se zastaví a jde se podívat, proč ta pauza. Poté Nora dostane inspiraci a rozběhne se na jinou stranu, než prve běžela Gari. Na tu správnou a Gari následuje, jako přičinlivý učedník.