 |
Demokracie má mnohé výhody i nevýhody. Mluvme o nevýhodách, sluší se to. Zde jedna podstatná: jakmile někdo chce bojovat na barikádě a stát se Lutherem Kingem, musí si tu barikádu nejdřív vybudovat. To se děje dnes a denně.
Vznikají zásadní problémy, o kterých by před nedávnem nikoho nenapadlo uvažovat. Muslimské šátky ve škole, kde jsou ty časy, kdy byly zakázané ve škole džíny i trička s barevným potiskem! Někoho napadne muslimský šátek zakázat a už vstanou noví bojovníci a statečně nastaví hruď, dobře vědouce, že jim do ní nikdo střílet nebude.
Totéž můžeme čekat teď, kdy ministerstvo školství zrušilo záštitu projektu o islámu. Sám projekt o islámu byl výplod specifického ducha. Děti by měly být především poučeny o křesťanství, tedy o náboženství, které položilo základ naší civilizace a nastavilo regule, jimiž se dodnes řídíme, i když to mnohdy tak nevypadá. Někoho horlivého napadlo, že by se měly děti poučit o islámu, když se teď o islámu všude mluví a píše. Ovšem jak poučit, kdo poučit? Jakým způsobem distribuovat rozumnou informaci o islámu milionové mase dětiček, které zajímají pokémoni a transformeři a rozhodně ne mulláhové? Kdo by měl o islámu informovat? No, nejspíš mulláhové. A je zaděláno na problém a když ministerstvo zařadí zpátečku a pochybný projekt odpíská, začne ten nádherný proces, kdy se novodobí Palachové zapalují nepálivým ohněm a hrdinové kráčejí proti špuntovkám s hrudí odhalenou.
Možná, že by bylo nejlépe pověřit školu úkolem naučit děti, jaké y/i se píše ve slově babyka.
Toto umění se vytrácí a je v české kotlině možná potřebnější než poučení o slově Prorokově. A pokud jde o výchovu k toleranci, tu bych svěřil životu samotnému.
|
|
Gari se nám noc co noc pokusí zalézt do postele. Útoky vede ze strany od pelechu, pochopitelně. No a pelechy jak Nory, tak Gari jsou na té straě, kdy spí Ljuba. Ona je tedy v roli nočního pohraničníka, odhánějícího narušitele. Občas se stane, že Gari se do postele vplíží, aniž Ljubu probudí. Pak přebírám roli vyhazovače já. Tak se stalo i této noci. Garinu jsem vyhodil a poté znovu usnul.
Probudil jsem se nad ránem a vidím, v nohách se zase něco černá. Tak se tam ohnu, opřu dlaň, zaberu... a ona to je hlava mé rodné ženy, která si ustlala v protisměru, protože jsem chrápal!
Pejskové se tomu ani nepousmáli. Spinkali spánkem nevinných andílků.
|
Ljuba má výstavuv Portheimce
